Když v únoru 2022 začala ruská invaze na Ukrajinu, vyhnala z domovů miliony lidí. Tento exodus pokračuje i v roce 2025, kdy se počet ukrajinských uprchlíků v zahraničí blíží sedmi milionům. Evropa nese největší zátěž s více než 5,1 miliony osob. V Česku, kde žije přibližně 373 tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou, se otázka bydlení, práce a integrace stává klíčovou výzvou pro nás všechny.
Od Krymu k současné krizi
Představte si, že musíte opustit domov ze dne na den – to je realita pro miliony Ukrajinců.
Vše začalo v roce 2014, kdy anexe Krymu a konflikt v Donbasu vysídlily přibližně 1,5 milionu vnitřně vysídlených osob (IDP). Podle definice UNHCR je IDP občan, který byl nucen opustit svůj domov, ale neopustí hranice státu. Tato první vlna byla varováním, ale až invaze v únoru 2022 spustila bezprecedentní humanitární krizi pro celou Evropu.
Dnes Ukrajina stále hostí 3,7 milionu IDP, přičemž evakuace pokračují kvůli bojům ve východních oblastech. V zahraničí tvoří uprchlíky – osoby, které utekly před válkou, pronásledováním či nebezpečím – převážně ženy a děti. Ukrajinská vláda zakazuje mužům v branném věku (18–60 let) opustit zemi, s výjimkou od srpna pro mladé muže 18–22 let. Tento demografický posun komplikuje integraci, protože uprchlíci hledají nejen bezpečí, ale i stabilní život.
V Česku jsme se s touto krizí setkali naplno. Naše země patří k těm s největším relativním dopadem na počet obyvatel – 373 tisíc osob s dočasnou ochranou, což je podle dat Ministerstva vnitra ČR jedna z nejvyšších zátěží v EU. Dočasná ochrana, aktivovaná Evropskou unií poprvé právě pro Ukrajince v roce 2022, jim dává rychlý přístup k pobytu, práci, zdravotní péči a vzdělání.
Integrace mezi úspěchy a tlaky
Současný obraz je smíšený. Uprchlíci se v Evropě rozložili nerovnoměrně. Německo hostí přes 1,2 milionu uprchlíků, Polsko kolem milionu, zatímco země jako Irsko, Kanada či USA přijaly menší skupiny. Podle Eurostatu z let 2024–2025 je Evropa hlavním útočištěm s 5,1 miliony lidí. V Česku se zapojilo do práce 80 procent uprchlíků v produktivním věku, což je podle Ministerstva práce a sociálních věcí ČR úspěch. Navíc přinesli do státního rozpočtu čistý přínos 7,4 miliardy korun za první polovinu roku 2025 díky daním a odvodům. Vyplňují kritické pozice v hospodářství, od péče po výrobu – to je ekonomický bonus, který jsme možná nečekali.
Nicméně integrace, tedy začlenění do společnosti, naráží na problémy.
Koncem roku 2024 skončila část programů bezplatného ubytování pro zranitelné skupiny, což zvýšilo tlak na nájemní bydlení. Školy se potýkají s kapacitami při začleňování ukrajinských dětí, zdravotnictví se přizpůsobuje a sociální služby jsou na hraně svých možností.
Objevuje se také tzv. „brain waste“ – situace, kdy kvalifikovaní odborníci pracují pod svou úrovní kvůli jazykovým bariérám nebo neuznaným diplomům. V posledních měsících navíc přibývá případů, kdy se uprchlíci přesouvají dál – například do Německa nebo Kanady – kvůli lepším pracovním a sociálním podmínkám. Tento „druhý exodus“ ukazuje únavu z nejistoty a dlouhodobé nestability.
Veřejné mínění v Česku se mění. Podpora zůstává, ale klesá – podle průzkumů STEM a CVVM z roku 2025 přibyly obavy z integrace a tlaku na systém. Téma je navíc zpolitizované. Opozice volá po zpřísnění, vláda usiluje o udržitelnost. EU naopak prodloužila dočasnou ochranu do března 2026 s návrhem na další prodloužení do roku 2027, zdůrazňujíc solidaritu, ale i nerovnoměrné rozložení zátěže. Kritici upozorňují na únavu ze solidarity, zatímco příznivci vidí ekonomický přínos a humanitární povinnost.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Zdroj info: Eurostat, UNHCR, mvcr.cz, politico.eu, STEM a CVVM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
