Konec éry uhlí? Obnovitelné zdroje přebírají vedení ve světě

Od uhlí ke slunci a větru

Světový energetický mix se mění rychleji než kdy dříve. Dlouhá desetiletí dominovalo uhlí – zejména v zemích jako Čína, Indie nebo USA, kde tvořilo páteř průmyslu i domácností.
Od roku 2010 však obnovitelné zdroje – především solární a větrná energie – zažily raketový růst díky poklesu cen technologií a mezinárodním klimatickým závazkům po Pařížské dohodě z roku 2015. V první polovině roku 2025 vzrostla solární výroba o 31 procent oproti předchozímu roku.  Čína zde hraje roli giganta – instalovala více nových kapacit než zbytek světa dohromady a přispěla k 55 procentům globálního nárůstu solární energie.

Tento posun není náhodný. Zvyšující se náklady na uhlí – včetně emisních povolenek a regulačních opatření – tlačí fosilní paliva do ústraní. Naopak OZE, tedy zdroje, které se přirozeně obnovují (solární panely, větrné turbíny, vodní a geotermální energie), nabízejí čistou alternativu. V Evropě vede Dánsko s 88,5% podílem OZE, následované Portugalskem (86,6 %) a Chorvatskem (68 %). Pro srovnání: v roce 2010 tvořily OZE méně než 20 procent globální elektřiny. Dnes jsme svědky obratu, který IEA označuje za definitivní zlom.

Situace v Česku

V Česku jsme v tomto závodě zatím spíše na chvostu. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny činí v roce 2025 pouze 13,4 procenta, což nás řadí mezi nejpomaleji postupující státy v EU. Přesto se věci hýbou. V prvním čtvrtletí roku 2025 vzrostla výroba z fotovoltaiky o 42 procent oproti roku 2024. Větrná energie zatím pokrývá méně než jedno procento spotřeby, ale říjen 2025 přinesl místní referenda o výstavbě nových větrných parků, v nichž obyvatelé částečně souhlasili. 

Na podporu rozvoje přispívá i politika: novela energetického zákona „Lex OZE III“ a zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů ze srpna 2025 zavádějí tzv. akcelerační oblasti pro rychlejší povolování projektů. Cílem je do roku 2030 dosáhnout 30,1% podílu OZE na spotřebě energie, přičemž by měly pokrývat 37 % výroby elektřiny, jak stanovuje Národní energetický a klimatický plán (NKEP 2030). Programy jako Modernizační fond a Operační program Spravedlivá transformace podporují přechod zejména v uhelných regionech – Karlovarském, Moravskoslezském a Ústeckém kraji.

Výzvy a příležitosti

Přechod na OZE není bez překážek ale přináší i významné přínosy. Na jedné straně obnovitelné zdroje snižují emise CO₂, posilují energetickou soběstačnost a vytvářejí nová pracovní místa v moderních technologiích. Ekologické organizace v tom vidí cestu k záchraně klimatu a udržitelné budoucnosti.

Na druhé straně je tu však i řada problémů. Nestabilita výroby ze solárních a větrných zdrojů vyžaduje drahé akumulátory, například lithium-železo-fosfátové baterie, a rozsáhlou modernizaci přenosových sítí. V Česku navíc patří ceny elektřiny mezi nejvyšší v Evropě, což zvyšuje riziko energetické chudoby. Sociálně přináší transformace zánik tisíců pracovních míst v uhelném sektoru – i když rekvalifikační programy mají tyto dopady zmírnit.

Výhled

Do roku 2030 se očekává zdvojnásobení globálních kapacit OZE, přičemž až 80 % nových instalací připadne na solární fotovoltaiku. Její podíl by mohl dosáhnout 45 % světové výroby elektřiny. V Česku se plánuje ambiciózní nárůst větrných elektráren na 1 500 až 2 000 MW, podporovaný evropskými fondy. Globální cíl ztrojnásobit kapacitu OZE však podle IEA nejspíš nebude splněn kvůli regulačním překážkám a pomalým povolovacím procesům.

Pro nás je klíčové vyvážit růst OZE s energetickou bezpečností – možná i dočasným využitím plynu jako přechodného zdroje. Pokud uspějeme, nejenže snížíme závislost na dovozu fosilních paliv, ale také posílíme konkurenceschopnost ekonomiky.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Josef Neštický

Zdroj info: analýzy energetického think-tanku Ember, IEA, Eurostat