Evropští výrobci automobilů čelí v srpnu tvrdé realitě – nová americká cla, i když zmírněná čerstvou dohodou, stále ohrožují jejich zisky, pracovní místa a konkurenceschopnost na klíčovém trhu.
Hořkosladký kompromis
Když Donald Trump na jaře hrozil clem až 30 % na evropské automobily, automobilky se ocitly na pokraji propasti. Nakonec se ale na konci července podařilo dosáhnout dohody mezi USA a EU, která stanovila clo na 15 % pro většinu dovozů z EU, včetně aut a jejich dílů. EU na oplátku snížila svá cla na americká auta z 10 % na nulu a zavázala se k masivním nákupům amerických energetických produktů za 750 miliard dolarů. Je to úspěch, nebo jen odložení katastrofy?
Finanční rána pro evropské giganty
Podle oficiálních zpráv automobilek zaplatilo Porsche kvůli clům zhruba 400 milionů eur, přičemž jeho rentabilita klesla z 15,7 % na pouhých 5,5 %. Stellantis, další evropský gigant, vykázal za první polovinu roku 2025 ztrátu 2,7 miliardy dolarů a očekává roční dopad kolem 1,5 miliardy. Volkswagen na tom není o moc lépe – ztráta přes 1,3 miliardy eur a pokles exportu do USA o 10 %. Celkově německé automobilky jako VW, Mercedes či BMW odhadují ztráty až 10 miliard eur za rok 2025, jak varuje Evropská asociace výrobců automobilů (ACEA).
A co víc, hrozí ztráta až 70 000 pracovních míst v evropském automobilovém průmyslu a jeho dodavatelských řetězcích, jak odhadují průmyslové agentury. Představte si, co by taková čísla znamenala pro rodiny, komunity a celé regiony závislé na tomto odvětví. Není divu, že automobilky horečně hledají cestu ven.
Strategie přežití: Přesun výroby nebo lobbing?
Jak se tedy evropské automobilky snaží vyhnout této celní pasti? Jedním z hlavních řešení je přesun výroby přímo do USA, aby se clům vyhnuly úplně. Není to nový nápad, už před lety začaly firmy jako BMW nebo Mercedes stavět továrny za oceánem. Teď ale tento trend nabírá na obrátkách. Problém je, že to znamená ztrátu pracovních míst v Evropě a obrovské investiční náklady.
Další cestou je optimalizace dodavatelských řetězců a hledání levnějších alternativ mimo zasažené trhy, nebo přeorientování na jiné regiony, kde cla nejsou problémem. A pak je tu lobbing. Organizace jako ACEA nebo německá VDA tlačí na politiky EU, aby vyjednali výjimky nebo další úlevy. Jak ale ukazuje historie, Trumpova administrativa není zrovna známá svou shovívavostí. Vzpomeňme si na rok 2018, kdy první vlna cel na ocel a hliník vyvolala podobnou paniku. Tehdy se také zdálo, že kompromis je na dosah. Nakonec to ale byla jen předehra k dalším požadavkům.
Trumpova administrativa tvrdí, že cla jsou nezbytná pro ochranu amerických pracovních míst a narovnání obchodní nerovnováhy, jak uvádí tisková prohlášení Bílého domu. Na druhé straně předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen prezentuje dohodu jako kompromis, který zabránil horšímu scénáři, ale zároveň přiznává, že výzvy přetrvávají. Někteří evropští politici, jako německý kancléř Friedrich Merz nebo francouzský prezident Emmanuel Macron, však dohodu kritizují jako jednostrannou a nevýhodnou pro EU. A co na to odbory? Americká United Auto Workers cla podporuje, zatímco evropské odbory varují před ztrátou pracovních míst.
Lze odhadovat, že trend lokalizace výroby v USA bude pokračovat, což může znamenat další ztráty pracovních míst v Evropě, jak naznačují analýzy ACEA. Na druhou stranu, pokud by se podařilo vyjednat širší obchodní dohodu, například se standardizací technických norem, mohlo by to obchod usnadnit. Otázkou zůstává, zda politická vůle na obou stranách Atlantiku vydrží.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: Politico.eu, Oficiální zprávy automobilek: Finanční výkazy Porsche, Stellantis, Volkswagen (2025), Evropská asociace výrobců automobilů (ACEA): Odhady ztrát a dopadů na zaměstnanost, Ministerstvo financí ČR: Odhad dopadu na HDP ČR (2025-2026), Tisková prohlášení Bílého domu a Evropské komise (červenec 2025)
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
