Aktuálně:

Jak jsme přežili bez internetu a proč to nebylo horší

29.07.2025, Autor: Marek Hájek

2 votes, average: 2,00 out of 52 votes, average: 2,00 out of 52 votes, average: 2,00 out of 52 votes, average: 2,00 out of 52 votes, average: 2,00 out of 5
Jak jsme přežili bez internetu a proč to nebylo horší

Představte si svět bez internetu, platebních karet a e-shopů. Dnes, kdy je Česká republika e-shopovou velmocí, se to zdá jako sci-fi. Pojďme se ale ohlédnout zpět a zjistit, jak jsme bez těchto vymožeností fungovali – a proč to možná nebylo horší. 

Dnes, když si 88 % Čechů starších 16 let – tedy zhruba 9,7 milionu lidí – nedokáže představit den bez internetu, a když máme v oběhu přes 16,7 milionu platebních karet, se život bez digitálních technologií jeví jako prehistorie. Přesto jsme ho ještě před pár desítkami let žili. Jak jsme to zvládali? A co jsme na tom analogovém světě vlastně oceňovali? Pojďme se ponořit do minulosti a porovnat ji s naší hyperpropojenou současností.

Cesta do minulosti: Život bez Wi-Fi a bezkontaktních plateb

Pamatujete si ještě dobu, kdy první připojení k internetu v Československu proběhlo v roce 1992 na ČVUT? Bylo to jako otevření brány do nového světa, ale tehdy jen pro hrstku nadšenců. Většina z nás se s internetem setkala až o několik let později, a to ještě přes pomalé dial-up připojení, které vydávalo ty nezapomenutelné zvuky. Před tím jsme informace hledali v knihovnách, psali dopisy a komunikovali přes pevné linky. Ano, bylo to pomalejší, ale mělo to své kouzlo. Osobní kontakt byl normou, ne výjimkou.

A co platby? Platební karty se u nás začaly objevovat v 80. letech, ale tehdy šlo spíše o exotiku spojenou s Tuzexem. Drtivá většina lidí platila hotově, což znamenalo nosit peněženku plnou bankovek a počítat drobné. Žádné přiložení karty k terminálu, žádné okamžité platby mobilem. Přesto jsme si poradili – a možná právě díky tomu jsme měli větší kontrolu nad svými výdaji. Jak uvádí data České národní banky (ČNB), dnes máme v oběhu přes 16,7 milionu karet. 

Nákupy bez kliknutí: Když e-shopy neexistovaly

Dnes, když obrat e-commerce trhu v ČR dosáhl v roce 2024 téměř 194 miliard korun, jak uvádí Asociace pro elektronickou komerci (APEK), si jen těžko umíme představit nákupy bez internetu. Přesto jsme ještě v 90. letech chodili do obchodů, prohlíželi si zboží naživo a radili se s prodavači. První e-shopy, jako Vltava nebo ComputerPress, vznikly až v roce 1996, a i tehdy byly spíše kuriozitou. Následné roky jsme zažili skutečný boom online nakupování, ale před tím jsme byli zvyklí na osobní kontakt a fyzické prohlížení zboží.

A víte co? Možná to nebylo tak špatné. Osobní nákupy přinášely sociální interakci, kterou dnes často postrádáme. Navíc jsme si zboží mohli osahat, vyzkoušet a hned si ho odnést domů, bez čekání na kurýra, nebo řešení reklamací přes e-mail. Jasně, dnes nakupuje online 86 % Čechů, jak ukazují data Českého statistického úřadu (ČSÚ), ale tehdejší způsob měl své výhody – ať už šlo o lidský kontakt, nebo o to, že jsme nebyli zahlceni nekonečnou nabídkou.

Proč to nebylo horší? Lidskost a jednoduchost

Když se zamyslíme, život bez digitálních vymožeností měl svá kouzla. Ano, byl pomalejší a někdy komplikovanější, ale přinášel větší klid a osobní propojení. Komunikace tváří v tvář, nákupy s radou od prodavače, nebo placení hotovostí, které nám dávalo jasnou představu o našich výdajích – to všechno mělo svůj smysl. Navíc jsme nebyli pod neustálým tlakem digitálního sledování. Dnes, když každá naše platba nebo kliknutí zanechává stopu, je snadné zapomenout na hodnotu anonymity, kterou hotovost a offline život přinášely.

Samozřejmě, digitální revoluce nám přinesla obrovské výhody. Zrychlení komunikace, přístup k informacím nebo pohodlí e-shopů a bezkontaktních plateb – to všechno nám usnadnilo život. Bezhotovostní platba je dnes standardem a e-commerce roste o 5 % ročně, jak uvádí APEK. Ale za jakou cenu? Digitální propast znevýhodňuje starší generace a sociálně slabší skupiny, zatímco závislost na technologiích může mít dopady na psychiku. Není náhoda, že se stále více mluví o potřebě vyvážit digitální a analogový svět.

Co jsme ztratili a co získali?

Porovnáme-li tehdejší život s tím dnešním, vidíme jasné kontrasty. Zatímco v minulosti jsme byli omezeni časem a prostorem, dnes máme vše na dosah ruky. Ale s tím přichází i ztráta soukromí, osobního kontaktu a někdy i kontroly nad vlastním časem. Není divu, že se v dnešní době, kdy jsme jednou nohou v digitální budoucnosti, ozývají hlasy volající po hybridním přístupu – tedy po světě, kde si můžeme vybrat, zda klikneme, nebo se projdeme po obchodě.

E-commerce poroste, zejména přes mobilní zařízení, a umělá inteligence nám bude personalizovat služby. Ale co když se zkusíme zastavit a zeptat se: Potřebujeme opravdu všechno digitalizovat? Možná bychom si měli z minulosti vzít ponaučení a hledat rovnováhu. Protože život bez internetu a karet nebyl jen omezením – byl i příležitostí k větší lidskosti.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Marek Hájek

Zdroj info: Český statistický úřad (ČSÚ), Sdružení pro bankovní karty: statistiky-2025, Asociace pro elektronickou komerci (APEK): ecommerce-statistiky-2025, Česká národní banka (ČNB): platebni-systemy cesko-2025, Digitální a informační agentura (DIA)


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.