Autor: Vláda
Datum předložení: 23. 11. 2022
Hodnocení EM: 90%
V zákonech se dnes už nevyznají ani právníci, zní často na adresu našeho právního řádu. Přesto politici i úředníci na ministerstvech připravují stále nové a nové předpisy, které právní džungli dále zahušťují. Proč tomu tak je? Dílem se jedná o snahu předpisy přizpůsobovat nové době, dílem jde o legislativní optimismus, že každý problém lze vyřešit zákonem nebo jiným právním předpisem. Nových předpisů se často domáhají lidé, kteří si vzápětí na jejich množství a složitost sami stěžují. Pak jsou zde přirozeně politici, kteří voličům rádi vyhoví. Alespoň si tak zajistí čárku, až se jich budou novináři ptát, co vlastně ve sněmovně dělali a kolik zákonů předložili.
Tlak na vytváření nových zákonů začal už v devadesátých letech, kdy se heslem alibistů všeho druhu stalo: Já nic, chybí zákon. Vzpomeňme jen na tvrzení policie z devadesátých let, že nemůže to či ono stíhat. Výsledkem je, že dnes máme v trestním zákoníku kromě obecného podvodu též podvod pojistný, úvěrový a dotační. S novými možnostmi podvodníků kupříkladu v digitálním světě, jistě brzy přibydou další, což je přesně cesta do pekel. On sice není podvod jako podvod, ale ani detailně kazuistické a technicky popisné zákony nemohou předvídat a obsáhnout všechny nuance konkrétních situací. Čím podrobněji určitý čin popíšeme, tím více jich budeme muset sepsat.
Kolik máme u nás právních předpisů? Podle některých odhadů dva miliony, poněkud střízlivější odhad uvádí číslo kolem 43 tisíc, přičemž nemalá část z nich je obsoletních (někdy nesprávně též uváděno jako obsolentních). Tímto způsobem je označována norma, která je sice formálně platná, nebyla formálně zrušena, avšak nemá žádné právní účinky, nikoho k ničemu nezavazuje, nezakládá ani nemění žádná práva a povinnosti. Často se jedná o jednorázové právní akty, které se takzvaně zkonzumují a pak už jen zabírají místo ve Sbírce zákonů. Takové právní akty nemusí být ani příliš staré, z velké části se bude jednat i o státní rozpočet z minulého roku.
Přemíra zákonů a dalších legislativních norem není dána jen tuzemskou nadprodukcí. Značná část přijímané legislativy pochází z Evropské unie, kde už dávno nedochází jen k harmonizaci rozdílných národních požadavků na výrobky či služby za účelem odstranění překážek volného obchodu. Evropská unie převzala roli ekologického lídra světa a pod vlajkou světlých zítřků podle všeho není daleko doba, kdy začne novelizovat i fyzikální zákony, o nich se až dosud mylně přepokládalo, že jsou z principu neměnné. Už nyní ale podle předsedy ústavněprávního výboru Marka Bendy platí, že až 80% toho, co přijímáme, je recepce norem Evropské unie.
Není divu, že čas od času někdo přijde s nápadem na revizi právního řádu. Zrušit některé právní předpisy se jako první pokusili poslanci ODS v roce 2018, kdy postupně předložili hned dva zákony rušící obsoletní zákony z roku 1919. Vláda tehdy návrh nepodpořila. Ne že by snad lpěla na platných, ale neužívaných předpisech. Vadila jí nekoncepčnost postupného předkládání více zrušovacích zákonů, což by při frekvenci dva na rok bylo vůči přehlednosti právního řádu spíše na újmu. Již tehdy vláda avizovala, že by dala přednost komplexnímu řešení, k čemuž posléze na žádost ústavněprávního výboru přistoupila nepříliš povedeným návrhem na zrušení 812 předpisů.
V aktuálně předloženém návrhu zákona vláda navrhuje zrušit 6 667 zákonů, nařízení či vyhlášek a k tomu dalších 3 616 právních předpisů, sice již zrušených obecným zrušovacím ustanovením dřívějších právních předpisů, nyní ale rušených explicitně. Návrh je výsledkem velkého projektu spolufinancovaného z evropských peněz: „Analýza právního řádu České republiky za účelem identifikace obsoletních právních předpisů“, realizovaného v souvislosti s budováním systému e-Sbírka, kde by měly být zpřístupněny všechny platné předpisy. Rušeny tedy nejsou jen legrační normy z roku 1919, ale všechny obsoletní předpisy za sto let, od první republiky až po rok 2018.
Součástí právní zásady „neznalost zákona neomlouvá“, musí být reálná možnost adresátů práva se s ním seznámit, a to v přehledné a srozumitelné podobě. Něco takového by bylo stěží možné, pokud bychom neoddělili platné právo od práva odumřelého. Zběsilé normotvorbě do budoucna sice návrh nezabrání, v té minulé ale udělá pořádek, a to není málo. V návrhu najdeme několik výjimek. Součástí legislativní probírky nebyly předpisy vydané v období nesvobody od 30. září 1938 do 4. května 1945. Podle ústavního dekretu prezidenta republiky z roku 1945 nejsou součástí právního řádu, a není proto třeba je rušit, byť nebyly zrušeny explicitně.
Vynechány byly i Benešovy dekrety spojené s konfiskací majetku etnických Němců a Maďarů, zrádců a kolaborantů, které přirozeně též nezakládají žádné nové právní vztahy. Důvodová zpráva to alibisticky odůvodňuje možnými politickými nebo mezinárodněprávním dopady, což je spíš výmluva. I v tomto případě jednoznačně platí, že právní vztahy založené na základě rušených právních předpisů zůstanou nedotčeny. Jinými slovy: zrušení Benešových dekretů neznamená žádné vracení majetku či právo na odškodnění. Předkladatel se nejspíš obával zneužití rušení Benešových dekretů ze strany opozice, což je sice pochopitelné, ale výsledný dojem z jinak vynikajícího díla to trochu kazí.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM