Švehla: Rozum se někdy ztrácí v davu

Situace v české ekonomice je komplikovaná, vyhlídky nejsou nejlepší a naděje na obnovu stabilního růstu poměrně vzdálená. Situace tedy není vyloženě katastrofální, ani špatná, natož krizová. Je „jen“ komplikovaná. Probíhá hlubší změna parametrů a celého fungování české ekonomiky.

Tato změna proběhne a systém si na nové poměry „zvykne“, o tom není pochyb. Otázkou je, zda to půjde rychle nebo pomalu a zda pak bude hůř nebo lépe, respektive – komu bude hůř a kdo na tom vydělá. 

S dost velkou pravděpodobností se dá předpovědět, že úspěšnější budou ti, kteří nad změnami moc nelamentují, a naopak se jim přizpůsobují a hledají v nich novou šanci.

Tak, jako v mnoha jiných situacích, je to opět souboj mezi emocemi a rozumem. Ve složitějších situacích nás bohužel rozum trochu opouští a začínáme se víc řídit citem, instinktem a pudem. Úspěch se však dostaví těm z nás, kteří emoce ovládnou a svůj rozum přece jen poslechnou. Však to známe z běžných situací: chcete mít pohodu a dobrou náladu? Možná máte pocit, že byste se za tím účelem měli dobře najíst a napít, ale rozum vám poradí, abyste si šli zaběhat. Není lehké ho poslechnout, že? Je to ale rozumné a výhodné! 

J. F. Kennedymu kdysi radili, aby do svých projevů vložil víc emocí, aby nebyl tak chladný. Řekl jim tehdy, že byl vychován k tomu, aby své emoce ovládal a že tuto zásadu opouštět nehodlá. „Emoce uvolním jen na jednom jediném místě a tím je má postel. Tam do toho ale nikomu nic není“, řekl prý tehdy Kennedy, vyhrál volby a patří dodnes k nejuznávanějším prezidentům USA.

Zatímco statistika je někdy s nadsázkou nazývána „přesnou vědou o nepřesných číslech“, ekonomie by mohla být považována za „vědu o pravidlech, která nefungují“. Základem ekonomických úvah je totiž předpoklad, že lidé se – alespoň když jde o jejich peníze a prospěch – chovají racionálně – tedy chtějí mít peněz a prospěchu co nejvíc, mají své plány a cílevědomě k nim směřují, prosazují své zájmy a mají své preference. Zároveň se předpokládá, že si lidé opatřují informace, aby se podle nich co nejlépe rozhodovali. Že omezují rizika a podstupují je uvážlivě a v míře, kterou si mohou dovolit.  

Takoví lidé sice existují, ale je jich relativně velmi málo. Drtivá většina uznává potřebu rozumného chování a rozumného nakládání s penězi, ale jen málo lidí to v praxi důsledně dělá. Nákupní rozhodování je u mnoha lidí impulzivní, založené na pocitech a dojmech. Nejprve máme pocit, že bychom si určitou věc rádi koupili. Ještě to nepovažujeme za rozhodnutí, ale v podstatě to tak je. Jsme emocionálně, pocitově rozhodnuti a pak použijeme rozum, hledáme víc informací, ale už si vybíráme jen ty, které našim pocitům vyhovují. Ruku na srdce – když jste si kupovali nové auto, uvažovali jste teprve o tom, k čemu je potřebujete, kam budete jezdit, co budete vozit, porovnávali jste výkon, spotřebu, velikost a další parametry různých značek? Nebo to bylo obráceně: nejprve jste se rozhodli pro model, který se vám prostě a jednoduše líbil (emoce) a teprve potom jste si dostupnými informacemi zdůvodnili, proč právě toto auto koupíte? U nás doma funguje spíš druhá varianta. 

Ještě lépe je to vidět na výběru životního partnera. Je to jedno z nejvážnějších životních rozhodnutí. Jak vzniká? Prostě se zamilujeme (emoce) a moc nás nezajímají schopnosti a dovednosti partnera, jeho povaha, morálka či majetek. Nevíme, jestli slečna umí také něco uvařit a zda mládenec bude schopen pověsit obraz v obýváku. Dozvídáme se to až později, přičemž nedostatky omlouváme a bagatelizujeme a přednosti naši lásku posilují. Činíme tak do té doby, než trochu vystřízlivíme.

Nemusí to být vždycky špatně, dokonce by ten nejrozumnější postup byl v tomto případě téměř zvrácený, ale když se rozhoduje o penězích, o nákupech, investicích a hospodaření v domácnosti nebo ve firmě, mohou být emoce zrádné a rozum se naopak vyplatí.

Ekonomická teorie vesměs předpokládá, že se lidé na trzích chovají racionálně, ale samostatná disciplína, tzv. behaviorální ekonomie, uvažuje i emocionální, sociální, kulturní, náboženské a další faktory. Prakticky z toho těží marketing a reklama, které útočí zejména na emoce a to velmi úspěšně. Nejen s nabídkou zboží a služeb, ale i s nabídkou politických konceptů. Mnoho dojmů, ale jen velmi málo faktů.  

V době digitálních technologií, umělé inteligence, kvantových počítačů a dalších supernástrojů by se zdálo, že se trhy dají řídit a mohou fungovat optimálně.  Neděje se to. Trhy, včetně finančních, se vyvíjejí nečekaně, ovlivňují je nejrůznější spekulace, dojmy a emoce. Cenové bubliny rostou a praskají, kapitál se přelévá a vrací, vznikají paniky a krize. 

Rozum tedy sám o sobě nemá šanci zvítězit, intuice a cit mají i v ekonomickém rozhodování (stejně jako při volbě životního partnera) svou nezastupitelnou roli. Jde jen o to, které z těchto dvou stránek své inteligence dáme větší váhu a jak budeme postupovat: od rozumu k pocitům nebo obráceně – od emocí k rozumu? 

Změny, které nyní startují v české ekonomice, jsou dobrou příležitostí k zamyšlení. Jestli nám emoce radí, abychom počkali, jak to všechno dopadne, abychom uvěřili, že se o nás opět někdo postará a že „nějak bylo a nějak bude“, nejsme na dobré cestě. Racionální úvaha začne konstatováním zřejmých faktů: v roce 2023 můžeme očekávat zpomalení inflace, ne však pokles cen. Energie budou vzácnější a bude třeba s nimi šetřit. Bude méně pracovních příležitostí a víc uchazečů o ně. Výkon české ekonomiky dočasně klesne, některé firmy skončí a nové se protlačí na jejich místo. Pro většinu z nás to znamená poohlédnout se po lepším výdělku. Může to být vyšší mzda za náročnější práci, dobrá investice nebo včasné ukončení investice špatné, změna sortimentu, který kupujeme nebo změna oboru, ve kterém působíme. 

Hlavně nečekejme, že se změní všechno kolem nás, jen my sami ne. To by bylo dost bláhové a v konečném důsledku i nákladné, neboť čas jsou peníze.

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Švehla