Pavel Řežábek: Česká energetika je velmi robustní. Blackouty nehrozí

Teď jsme a ještě nějakou dobu budeme ve fázi šoku. Postupně se svět dostane do nějakého nového normálu a uplatní se dlouhodobé fundamentální faktory. Trend dekarbonizace je dnes z pochopitelných důvodů zatlačen do pozadí. Po zklidnění situace se vrátí, protože pro ni jsou dobré důvody. Green Deal opravdu není sen. Nikdo ho nezrušil a relevantní politické síly na evropské úrovni o ničem takovém vůbec neuvažují. Podstatná bude náplň, a to jsou jednotlivé části legislativního balíčku Fit for 55. Tam se bude lámat chleba, tam je zapotřebí řadu věci vyjednat a dobře nastavit.“
Rozhovor s PAVLEM ŘEŽÁBKEM, hlavním ekonomem ČEZ, a.s.
Proč došlo ke krizi v energetice? Proč došlo k takovému rozkyvu a prudkému růstu vývoje cen energií?
Prudký růst cen elektřiny je přímý důsledek rostoucích cen zemního plynu. Proč zdražil? Zpětně je vidět, že Rusko hrálo svoji geopolitickou hru již od jara. Gazprom provozuje zásobníky plynu i v severozápadní Evropě. Ty zůstaly po minulé zimě prázdné a dodnes je nenaplnil. Od října loňského roku pak Gazprom přestal dodávat plyn na spotový trh, ačkoli ceny byly mnohem atraktivnější než loni a předloni – a to na spotový trh dodával. Důvody tedy nebyly obchodní.
Ve střední Evropě, ale třeba i ve Francii stanovuje cenu elektřiny poslední potřebný zdroj pro uspokojení poptávky. Typicky je to plynová elektrárna. Takže drahý plyn rovná se drahá elektřina.
Jaké jsou hlavní faktory, které ovlivňují ceny energií v ČR?
V současnosti je to především cena zemního plynu, pak cena zemního plynu, ještě jednou cena zemního plynu, pak cena povolenky CO2 a někde na konci je to cena černého uhlí.
Co v současnosti nejvíce ohrožuje českou energetiku? Hrozí České republice blackouty?
Česká energetika je velmi robustní. Blackouty nehrozí.
Celkově je slovo blackout nadužívané. Barvité scénáře zhroucené společnosti jsou vděčným námětem. Realita je mnohem prozaičtější. Když je elektřiny málo, cena roste. Když nabídka elektřiny nedokáže za jakoukoliv cenu pokrýt spotřebu, nedojde ke zhroucení sítě. Uplatní se regulační stupně odběru. Někteří odběratelé dostanou méně, nicméně obyvatelstvo a kritická infrastruktura jsou chráněni. Operátor přenosové soustavy, společnost ČEPS je na takovéto scénáře připravena a příslušné postupy má detailně popsané ve svých manuálech.
Je Česká republika v současnosti soběstačná se zabezpečením a zajištěním dodávek elektrické energie, plynu a ropy? Na jak dlouho?
Z České republiky se v loňském roce exportovala elektřinu zejména na Slovensko a menší část i do Rakouska. Bilance ČR s Německem a Polskem je přibližně vyrovnaná. Z toho je vidět, že v elektřině je ČR soběstačná a v několika nejbližších letech to tak zůstane.
Jsou na světě ještě jiné lokality kromě Ruska, odkud může Česká republika a EU odebírat plyn? Za jak dlouho je reálné odebírat plyn z jiných světových lokalit?
V EU se spotřebuje kolem 400 mld kubíků plynu ročně, spotřeba ČR je 8 mld kubíků, tj. 2 %. Jsme tedy poměrně maličký odběratel. Zjednodušeně řečeno, dokud bude plyn na trhu ve střední Evropě, bude i v ČR. Pokud by došlo na regulatorní opatření, budeme mít možnost si vyzkoušet solidární přístup EU. Doufejme, že by skutečně fungoval.
Dodavatelé plynu v ČR většinou nakupují plyn na středoevropském trhu, kde se ceny určují dle nabídky a poptávky na nizozemské burze TTF. Naprostá většina molekul v tomto regionu je z Ruska, nicméně to se v principu může měnit. EU jako celek odebírá z Ruska asi 40 % své spotřeby plynu. Historicky to bylo kolem 170 miliard kubických metrů.
Německo chce postavit nové LNG terminály u ústí Labe v lokalitách Brumsbüttel a Stade, vedle toho existuje i projekt v přístavu Wilhelmshaven. Výstavba takto velkých inženýrských celků trvá obvykle kolem 3-5 let.
Proč Česká republika dlouhodobě vyváží energii a zbavuje se též zásob uhlí formou exportu a draze kupuje energii ze zahraničí?
To jsou tři mýty v jednom souvětí. Uveďme je na pravou míru:
Za prvé, Česká republika žádnou energii nevyváží, protože žádnou nemá. Elektřinu nabízejí jednotliví výrobci na trh. Trh optimalizuje ceny na široké části Evropy a využívá přitom dostupné přeshraniční kapacity. Když je elektřina prodána, ať už na domácí nebo na zahraniční trh, znamená to, že výrobce dostal cenu, jakou požadoval. Všichni jsou tak spokojení.
Za druhé, proč Škodovka zbavuje zemi aut formou exportu? Anebo proč Rusko nebo Spojené státy nebo Katar zbavují své země zásob plynu formou exportu? Všichni to dělají proto, že je to pro ně výhodné, a že v tom mají nějakou konkurenční výhodu. Totéž platí pro hnědé uhlí v ČR. Mimochodem tato výhoda rychle pomíjí. S povolenkou CO2 nedokáže výroba z uhelných elektráren konkurovat výrobě z obnovitelných zdrojů. Proto elektřina z ČR teče především na Slovensko, ale s Německem je bilance vyrovnaná, dřívější masivní export k západnímu sousedovi je minulostí.
A za třetí: Není pravda, že Česká republika, resp. firmy v ČR draze kupují energii v zahraničí. Když svítí a fouká, exportuje se elektřina z Německa k nám za levno, a když nesvítí a nefouká, tak zase teče z ČR do Německa za docela draho. S Rakouskem je to naopak: tamní energetické firmy ukládají elektřinu do přečerpávacích elektráren, a proto kupují elektřinu z ČR v levných hodinách, a pak ji prodávají v těch drahých. Mimochodem, ten rozdíl by měl zaplatit náklady na zbudování přečerpávací elektrárny. Ve skutečnosti je na to příliš malý. Rakousko tak těží z historické konkurenční výhody, ale nové přečerpávačky nestaví.
Je v současnosti vzhledem k vojenskému konfliktu na východě Evropy sen o Green Deal mrtev?
Zlehčující rétorika je naprosto mimo realitu. Green Deal opravdu není sen. Nikdo ho nezrušil a relevantní politické síly na evropské úrovni o ničem takovém vůbec neuvažují. Otevírat téma Green Dealu znamená jen plýtvat silami. Podstatná bude náplň, a to jsou jednotlivé části legislativního balíčku Fit for 55. Tam se bude lámat chleba, tam je zapotřebí řadu věci vyjednat a dobře nastavit. Bude zapotřebí pročíst návrhy směrnic, najít body, které by bylo zapotřebí změnit, a vytvořit koalici, se kterou danou změnu prosadíme. Bude to práce jak na kostele. Tak si držme palce.
Jak jsme jako Česká republika zavázáni k realizaci Green Dealu?
Green Deal byl strategický cíl, který odsouhlasil jak Evropský parlament, tak i Eurosummit včetně českého premiéra. Následně se přetavil do klimatického zákona. Ten byl přijat Evropským parlamentem i Radou (=zástupci států). Takže jsme vázáni úplně stejně jako jakýmkoli jiným evropským pravidlem. Evropská legislativa není bufet, kde si vybereme ty nejlepší kousky.
Jak vidíte v současnosti a v budoucnosti využití jaderné elektřiny?
Jadernou elektřinu používáme a dlouhodobě ji používat budeme. Je to bezpečný a bezemisní zdroj. Dnes jaderné elektrárny v ČR vyrábí 30 TWh. ČEZ si ve své strategii Čistá Energie Zítřka klade za cíl zvýšit do roku 2030 výrobu ze stávajících jaderných elektráren o další 2 TWh. Kroky k výstavbě nového jaderného zdroje postupují dle harmonogramu. Z hlediska taxonomie bude zapotřebí vyřešit otázku použitého jaderného paliva.
Dá se v současnosti odhadnout a prognózovat ceny energií elektřiny, plynu a uhlí?
Současné kolísání cen, zejména elektřiny a plynu, je úplně bezprecedentní. V rámci dne jsou to klidně desítky EUR/MWh. Obdivuji své kolegy z tradingu, musí mít nervy jako provazy.
Pro dlouhodobé úvahy je zapotřebí pracovat s celou škálou vnitřně konzistentních scénářů, které popíšou a kvantifikují možné vývoje. Pak je zapotřebí hledat robustní portfolio zdrojů a činností. To pak solidně obstojí ve všech situacích.
Ceny energií historicky vždy velmi kolísaly. Po fázi růstu vždy následovala fáze poklesu. Čím déle nahoře, tím déle dole. Teď jsme a ještě nějakou dobu budeme ve fázi šoku. Postupně se svět dostane do nějakého nového normálu a uplatní se dlouhodobé fundamentální faktory. V letech 2025-26 významně naroste kapacita nových zkapalňovacích terminálů. Cena plynu se ocitne pod značným tlakem a může být až překvapivě levný. Dnes to zní až neskutečně, nicméně takový je pohled světových analytiků, kterým naslouchají i největší firmy ze sektoru oil&gas. Růst nových obnovitelných zdrojů snižuje cenu velkoobchodní elektřiny. Jejich levná energie nahrazuje v mnoha hodinách dražší zdroje a průměrná cena tak klesá.
Jaké jsou budoucí trendy v energetice?
Porostou obnovitelné zdroje. Jsou domácí, jsou bezpečné a bezemisní. Trend dekarbonizace je dnes z pochopitelných důvodů zatlačen do pozadí. Po zklidnění situace se vrátí, protože pro ni jsou dobré důvody. Jednak klimatické a jednak geostrategické. Obnovitelné zdroje jako solární elektrárny vyrábějí doma, nepotřebují palivo a posilují naši energetickou soběstačnost.
Druhým trendem je flexibilita. Výroba z obnovitelných zdrojů je dnes velmi dobře předvídatelná. Energetická meteorologie zásadně pokročila a výkon obnovitelných zdrojů v Německu dokáže předpovídat s pozoruhodnou přesností. Takže dopředu i velmi přesně víme, kdy nastane situace „nesvítí + nefouká“. Na tyto hodiny bude zapotřebí mít dostatek flexibility: vodní elektrárny, baterie, plynové zdroje (a jednou třeba i vodíkové), spotřebu reagující na ceny. V tom posledním můžou docela významnou úlohu sehrát i elektromobily nebo tepelná čerpadla.
Jaké vidíte možné hrozby v energetice do budoucna?
Teď se ukázala jako nebezpečná závislost na jedné zemi – Rusku. Proto by bylo vhodné diverzifikovat dodávky fotovoltaických panelů z Číny a nejlépe si jich podstatnou část vyrábět v EU. I když třeba budou o něco dražší.
Riziko je obecnější: Zejména v jižním křídle EU září bludička státních regulací. Je to tak lákavé! Pomoci chudým, solidarizovat se s potřebnými, usnadnit život slabým… Všechno to platí stát. Výsledkem jsou zoufale vysoké státní dluhy přesahující i 100 % HDP. Když pak přijde opravdu vážná situace jako nyní, není kde brát. Naproti tomu severní křídlo EU více vsází na pravidla a na trh, hospodaří mnohem obezřetněji, a je tak celkově ekonomicky odolnější. Dlouhodobě bychom měli udržovat obdobný přístup a respekt k nastaveným pravidlům.
Co byste doporučil lidem, jak se v současnosti mohou zabezpečit v případě výpadku dodávek energií a energetických zdrojů?
Čím více se náklady na zabezpečení rozprostřou, tím nižší jsou náklady pro jednotlivce. Česká elektrická síť poskytuje vynikající úroveň bezpečnosti. Kolegové z ČEPS i z distribučních společností odvádějí skvělou práci. Pokud se někdo chce ještě dále zabezpečit pro dlouhodobý horizont, je častým řešením fotovoltaika s baterií a s ohřevem vody v bojleru, do budoucna pak v propojení s elektromobilem.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Pavlem Řežábkem
Zdroj: Renáta Lucková