Růst cen českých průmyslových výrobců stále hledá svůj strop, když i v únoru dále zrychlil a po lednových 19,4 procentech tentokrát dosáhl tempa 21,3 procenta meziročně. Byl tak nejrychlejší od roku 1991. V meziměsíčním srovnání pak dosáhl dynamiky na úrovni 2,2 procenta a suverénně tak překonal tržní očekávání.
Bez překvapení se obešlo hledání hlavního viníka rychlého zdražování – stal se jím obvyklý podezřelý z posledních měsíců, tedy oddíl Elektřiny, plynu a páry s růstem cen o úctyhodných 45,5 % meziročně, čímž do celkové inflace přihodil 7,3 procentního bodu. Nezdražovalo se ovšem jen v průmyslu, ceny v zemědělství narostly o 22,9 %, ve službách pro podniky o 4,3 % a ušetřeno nezůstalo ani stavebnictví, kde šlo meziročně o 8,6 %.
Že únor přinese další vysoké meziroční číslo, bylo prakticky zaručeno, ovšem více varovná je aktuální meziměsíční statistika. Právě výrazný cenový skok na úrovni 2,2 % mezi lednem a únorem ukazuje, že zdražování se zdaleka nezastavilo u novoročního přeceňování – které v lednu přichází standardně – ale pokračuje silným tempem i nadále. Na první indikace obratu směrem k lepšímu navíc stále jen marně čekáme. Zemědělské výrobky mají vzhledem k vývoji na globálních trzích „nabito“ k dalšímu zdražování. Speciální kapitolou jsou pak energie, které silně promluví již do březnové statistiky a následně se jejich vysoké ceny budou postupně rozpouštět po celé ekonomice, jelikož slouží jako vstup prakticky ve všech výrobách. Úlevu si pak nelze slibovat ani od stavebnictví, kde se pracovní síly nedostávalo i předtím, než její část zamířila bránit vlast na Ukrajinu, a zároveň patří stavební materiály mezi ty energeticky náročnější na výrobu. V souhrnu tak sice nadále předpokládáme, že v průběhu roku dojde k poklesu inflačních statistik výrobců, ovšem nikoliv tak výrazně, jak se zdálo před vypuknutím války na Ukrajině. Aktuálně se přikláníme k názoru, že ceny výrobců v průměru porostou tempem přes 15 %.
Foto: Pixabay
Zdroj: CYRRUS
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
