Aktuálně:

Liberální institut hodnotí programové prohlášení vlády: Digitalizace

15.03.2022, Autor: red

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Liberální institut hodnotí programové prohlášení vlády: Digitalizace

Téma digitalizace na rozdíl od většiny ostatních témat nestojí samo o sobě, ale prostupuje všemi oblastmi, kterými se bude vláda během svého období působnosti zabývat. To je patrné i z textu programového prohlášení, kde se samotné slovo digitalizace vyskytuje téměř ve všech kapitolách.

Návrh vlády zastřešit agendu digitalizace jednou organizační strukturou tak jistě dává smysl. Ovšem jen do určité míry. Snahy o maticové nebo dokonce více než dvoudimenzionální řízení aktivit mají totiž často sklon vést k novým, dříve neobjeveným neefektivitám. V prostředí veřejné správy, které je k nabobtnávání procesu na úkor výsledku chronicky náchylné, se vláda (v rozporu se svým prohlášením) musí vyvarovat zbytečné centralizace, zřizování meziresortních komisí, odborných skupin a tak podobně. Tedy alespoň pokud bude chtít mít co předvést, až bude skládat účty za své působení. Potřebujeme posílat data, ne založit ministerstvo pro administrativní digitální záležitosti.
Programové prohlášení je v kapitole Digitalizace plné zrychlování, otevírání, zefektivňování a vytváření. Dokument působí spíš jako seznam obecných přání, co by asi tak vláda chtěla vykonat, než jako popis konkrétnějších cílů, kterých chce vláda dosáhnout. Dejme tomu. I tak mu ale v mých očích chybí vize. Vize, která by byla alespoň trochu odvážnější než „budeme využívat moderní technologie“. Digitalizace není jen výměna papíru za PDFko. Ruku v ruce by s ní mělo jít zjednodušování procesů a důraz na výsledek.
V digitalizaci také nejde jen o to, co nám přímo přinese, ale také o to, co díky ní nebudeme muset dělat. Jaká je ambice vlády díky digitalizaci ušetřit? Kolik peněz, státních zaměstnanců, času stráveného administrativou? Nevíme.
Na jednu stranu plánuje vláda digitalizovat své služby, zároveň chce zachovat stávající formu „papír & úřad“ pro lidi, kterým digitalizace nevyhovuje. Jako bonus pak má dojít k rozvoji CZECH Pointu a vznik nové telefonní linky, která by replikovala funkcionality CZECH Pointu. Všechno bude. Ale za jakou cenu a pro koho vlastně?
V několika případech se kapitola Digitalizace věnuje i konkrétním krokům, které vláda plánuje. Podívejme se alespoň na několik z nich.
Jednoznačně kladně hodnotím plány vlády digitalizovat státní správu vůči cizincům, ať se jedná o pracovní povolení nebo povolení k pobytu. Návštěva úřadu nebo nedejbože vyřizování povolení ze zahraničí je noční můra každého, kdo to kdy musel podstoupit.
Otevření dat komerčním a neziskovým organizacím považuji za jeden z nejsvětlejších bodů dokumentu. Nedávno zprovozněná bankovní identita, která je v České republice dílem především komerční sféry a nepřekážejícího státu, je toho nejlepší ukázkou. Tuto službu již brzy budeme používat na téměř denní bázi a všem nám zjednoduší život. Jistě se najde celá řada dalších oblastí, kde budou otevřená data ku prospěchu.
Digitalizace v oblasti dopravy by nám mimo jiné měla umožnit vydávání a výměnu řidičských průkazů online. Jiný bod prohlášení potom říká, že vláda nejpozději od roku 2023 zruší povinnost nosit u sebe doklady, pokud si je stát může ověřit jinak. Třetí bod týkající se dokladů nabízí nový systém automaticky posílající upozornění o blížící se expiraci dokumentů.
Všechna tři opatření působí jako krok správným směrem. Ale tohle je přesně ta chvíle, kdy se projevuje chybějící vize. Digitalizace by neměla být jen o tom převést papír na soubor metadat. Digitalizace by měla znamenat také posun uvažování – potřebujeme vůbec všichni řidičský průkaz ve fyzické podobě? Je nutné, aby měl omezenou platnost? A pokud ano, je nutné, abychom o obnovu museli manuálně (byť digitálně) žádat? Jsou opravdu nutná všechna ta kulatá razítka na Czech pointu? Neměli bychom se místo rozvoje CZECH Pointu zamyslet, jak sdílet informace s protistranou bez orazítkovaného papíru?
Poněkud rozpačitě působí snaha vytvořit portál, který má pomáhat podnikatelům v komunikaci s úřady (samozřejmě OK) a mezi sebou (???). Je tady snad málo takových nástrojů na komunikaci mezi firmami? A pokud si někdo myslí, že ano, není pro to nějaký důvod? Vyloženě komicky pak vyznívá platforma pro „trvalou spolupráci veřejné správy a soukromého sektoru na ochraně společného kybernetického prostoru“.
Podporu venkova, která má vést ke vzniku vysokokapacitních optických sítí v odlehlých oblastech, pak považuji za vyloženě škodlivou. Nic proti lidem žijícím mimo aglomerace, i oni mají právo na rychlý internet. Ovšem pouze právo, nikoliv nárok. Technologie jsou jednou z relativně méně regulovaných odvětví a i díky tomu zažíváme již minimálně třetí dekádu jejich obrovský boom. Nechme tržní síly pracovat tam, kde prokazatelně fungují. Možná že internet by na konci světa měl být pomalý a drahý.
Co mi naopak v dokumentu chybí, jsou konkrétnější představy o digitalizaci zdravotnictví. Elektronický recept a neschopenka snad nastartovaly trend správným směrem. Obecné prohlášení o propojení systémů jednotlivých zařízení potom vyloženě zklame.
Evergreenem podobných dokumentů je prohlášení, že úřady budou obíhat data a nikoliv občan. Inu, doufejme, že tentokrát to vyjde. Takových nápadů už tady bylo více. Ale bez změny způsobu uvažování nám ani PDFka nepomůžou.
JAKUB SKALA je ekonom a chief operating officer Liberálního institutu
Foto: Pixabay
Zdroj: Jakub Skala


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.