Švehla: Evropa a její new deal

Pro evropské země byl charakteristikou uplynulých desetiletí soustavný ekonomický růst při nízké inflaci. U nás to trvalo přinejmenším posledních 20 let, v západní Evropě s drobnými výkyvy skoro 70 let.

Obecně se soudí, že evropské ekonomiky jsou spolu s USA tradičně vyspělé, vysoce produktivní a na špici technického pokroku ve všech oblastech. To je jistě pravda, i když se v mnoha ohledech náskok citelně zmenšuje. Málo se přitom ale vnímá, že důležitou okolností této prosperity byl soustavný příliv levné pracovní síly, která do západní Evropy přicházela z Řecka, Turecka, z Blízkého a Středního východu a z Asie. My jsme tento zdroj získali od devadesátých let například z Ukrajiny, ale také již dříve z Vietnamu a z dalších zemí. Stejně důležitým zdrojem evropské prosperity byly levné produkty z asijských zemí, zejména z Číny a levné a dostupné suroviny včetně energetických – zejména z Ruska.

V těchto desetiletích rozvoje a prosperity čelila Evropa i několika kritickým situacím – od ropné krize v 70. letech k pádu totalitních režimů koncem 80. let a pak přes finanční krizi v roce 2008 k migrační krizi v roce 2015 až po pandemii covidu-19 v roce 2020. Vytvořené bohatství umožnilo většině evropských zemí se s těmito problémy vypořádat bez větších následků. Vzrostla zadluženost, ale i s tou se vyspělé a v podstatě silné evropské ekonomiky naučily fungovat. 

Současná situace je jiná. Výše zmíněné zdroje vysychají a Evropa se s tím těžko vyrovná bez následků. Některé notoricky levné komodity zdražují a nejsou to jen energie. Jsou to také a zejména potraviny a přibývají další. Ceny méně dostupných komodit rostou rychle a do nezvladatelných výší, ekonomické problémy se stávají politickými a vlády evropských zemí podle toho reagují: všemi dostupnými nástroji vytvářejí sociální záchrannou síť a na finanční náklady přitom ani moc nehledí. Sociální smír má hodnotu nejvyšší.

Evropa je na pomyslné křižovatce. Jeden směr je většině lidí blízký – touží po obnovení starých pořádků, po vysoké zaměstnanosti, stále rostoucích reálných příjmech, stabilních cenách a kurzech, po bezpečnosti, levném a dostupném zdravotnictví a širokých sociálních jistotách. Nabízí se ovšem i druhý směr, který nevnímá nastávající změnu poměrů jako krizi a problém, ale jako výzvu a šanci. Poměry se prostě mění, ale i v nich se dá dobře žít a prosperovat. Jenom to chce jiný přístup a zřejmě i jinou strukturu. 

Ekonomická válka, rozpoutaná ruskou agresí na Ukrajinu, nemá možná tak drastické ekonomické důsledky, jako pandemie covid-19 o dva roky dříve (alespoň prozatím), ale jedno je jisté: dřívější levné zdroje jsou a budou nedostupné. Levní zahraniční pracanti nepřicházejí, levné asijské zboží podražilo a energie podražily ještě víc. 

Návrat k poměrům na počátku letošního roku není již možný. Většina cen již nikdy neklesne. Relace mezi cenami různých komodit se změní, některá odvětví budou ztrátová, jiná naopak daleko ziskovější než dříve. Peníze upraví svůj směr pohybu, kapitál se bude stahovat z neperspektivních odvětví do slibnějších, některé firmy zaniknou, jiné zbohatnou a zaměstnanci si budou muset osvojit nové dovednosti. Existuje celkem dobrá šance, že to bude ozdravný proces, který povede ke zvýšení produktivity práce, k rozvoji lukrativnějších oborů, k vyšší kvalifikovanosti lidí, kteří si jen tak budou moci hledat lépe placenou práci, aby na nově stabilizované ceny dosáhli.

Z blahobytu minulých desetiletí se lze možná poučit i o zrádnosti státních intervencí, zejména dotací. Když státy dojdou k závěru, že nejlépe vědí, co je prospěšné a začnou tím směrem umetat cestičky, má to svá úskalí. Ozdravný proces v evropských ekonomikách nelze řídit státními institucemi ani na evropské, ani na národní úrovni. Bude trvalejší a spolehlivější, pokud budou firmy fungovat v reálných tržních podmínkách. Stát – a tady mluvme raději jen o tom našem – by měl vytvářet příznivé podmínky, usnadnit fungování přirozených tržních mechanizmů, tedy zejména zjednodušit státní administrativu včetně daňové, usnadnit pohyb pracovních sil na pracovním trhu, zefektivnit všechny možné povolovací agendy a zaujmout takové mezinárodní postavení, aby naše firmy snadněji pronikaly na trhy v zahraničí. Obnovit a držet finanční stabilitu, aby firmy mohly rozumným způsobem plánovat svůj rozvoj a podpořit přiměřenou soběstačnost země v základních komoditách. 

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Švehla