Trump zřejmě nemá rád vědu. Omezuje financování i špičkovým výzkumným institucím. Ohrožuje tím jednu z nejdůležitějších komparativních předností Spojených států, jíž je schopnost doslova nasávat mozky z celého světa a zapřáhnout je coby zdroj síly ve vlaku americké prosperity. Přes jeho hloupost v tom však jistě USA zůstanou stále dobré.
My se starejme spíše o nás. Nám se ani nedaří udržet si vlastní nadané lidi. Natož přitáhnout cizí. I proto poslední dobou stagnujeme.
Vlastně je to prosté. Celý pokrok lidstva stojí už miliony let na inovacích. Od prvního pěstního klínu, až po jadernou elektrárnu se náš rod vzmáhal díky těm, kteří vymysleli něco nového, co nestvořila příroda. Tím překonali status quo a posunuli nás dál, otevřeli nám další dveře k budoucnosti. Myšlenka je hnacím motorem úspěchu homo sapiens od úsvitu dějin. Od prvního Homo Habilis přes starověké civilizace až k letům do Vesmíru, pánem světa byl vždy ten, kdo nejlépe zvládl cestu od nápadu až k převratné technologii.
V 21. století vítězí národy, které investují nejen do vzdělání, ale rovněž vědy, výzkumu a inovací. Jedno nelze oddělit od druhého. Základní výzkum od aplikovaného, průmysl od vědy. Pouze ve svém celku to funguje dokonale. Spojené státy v tomto mohou být Evropě vzorem. A to i díky masivnímu zapojení soukromých peněz (což je také důvod, proč Trump americkou vědu nezničí). U náš to „hapruje“ na všech stupních. Vychováváme málo techniků a přírodovědců, navíc jim neumíme dát podmínky k růstu, ani zapojit byznys.
Když čteme, že se chystá snad jakýsi exodus mozků ze Spojených států do EU, tak to jednak musíme brát s rezervou (i přes ignorantské zásahy trumpistů je tamní výzkumný ekosystém pořád nejsilnější na světě), jednak se moc netěšme, že zakotví u nás. My umíme pořádně otrávit a znechutit i Čechy, kteří uspěli v zahraničí a přijeli zpět domů pomoci nám nastartovat inovační potenciál. Rovněž neumíme využít ukrajinské vysokoškoláky a necháme je dělat podřadnou práci (narozdíl třeba od situace v Polsku).
Pořád de facto žijeme z toho, co nám zanechali naši předkové. Jsme manufakturou Evropy. Díky bohu za to, průmyslová výroba nás stále slušně živí. Má to však háček. Bez schopnosti uvádět na trh nové přelomové finální výrobky zůstaneme subdodavatelskou kulturou s nízkými maržemi a s rizikem, že naši (bohužel) víceméně podřadnou práci převezmou jiní, levnější (i kvůli drahým energiím). A k tomu, abychom vyprodukovali něco jako iPhone, nestačí jen stavět nové továrny. Musíme začít od „píky“, tedy od hlav.
My jsme ale zatím ani nebyli schopni sjednotit roztříštěný výzkum, který spadá pro desítky institucí a resortů, pod jednu střechu. K tomu se pořád nesmyslně hádáme, zda je důležitější základní, či aplikovaná věda. Nevytvořili jsme systém, který podporuje start-upy, nemáme silné fondy rizikového kapitálu, neumíme dát dohromady vědce a průmyslníky, dokonce vláda neudělala ani tak jednoduchou věc, jakou je zvýhodnění zaměstnaneckých akcií, jež by využily především inovativní firmy…
Celý výzkumný vehikl nefunguje. A je to vina primárně státu, až sekundárně stereotypního myšlení těch, kteří nevidí dál než na horizont vlastního výzkumného grantu. Vtip je v tom, že potřebujete posilovat všechny součásti řetězu: Umožnit, aby geniální vědec měl zázemí rozvíjet myšlenky základního výzkumu, aby se tyto výsledky dostaly k tomu, kdo je aplikuje, a nakonec k podnikateli, který je promění v hotový produkt. Věřit, že „přijdete k hotovému“ a jen za dotujete třeba stavbu tovární haly, může jen omezený hlupák.
Takže co dál? Nemůžeme moc doufat, že se k nám zatoulá některý z přírodovědců, který se rozhodne opustit USA. Ale třeba ano. Dá se ovšem čekat, že masově budou do EU migrovat ti, kteří zkoumají gender, či tzv. klimatickou krizi. Od těch ale ruce dál, ti by nám ke zvýšení prosperity sotva byli užiteční. My musíme hlavně konečně něco udělat s řetězcem věda-výzkum-inovace, aby byl vůbec připraven motivovat a vstřebávat geniální mozky. A pak se je vydali lovit…
Jistě by bylo skvělé, kdybychom uměli přilákat nadané Němce, Brity, Američany. Ale spíše je pravděpodobné, že tyto bohatší státy odloudí naše vědce. Naším revírem by se měly stát země, jež jsou chudší než my, tedy leží na východ od nás, ať jde o východní Evropu či třeba jihovýchodní Asii. Což kromě podpory vědy a inovací bude také chtít pružnější vízový systém. Málo platné, u nás se rodí stále méně dětí, což s sebou nese nejen celkově snížený přísun pracovní síly, ale i mozků.
Často se mluví o tom, že abychom uživili a postarali se o stárnoucí populaci, potřebujeme importovat pracovníky ze zahraničí. Avšak masová migrace má i svá rizika, protože tím přetváříte domácí kulturu. Co takhle dostat do země daleko menší počet špičkových myslitelů, kteří nám pomohou s tím, abychom dokázali prosperovat i s jinou strukturou obyvatel? Díky technologiím nebude třeba tolik lidí na práci a prosperita poroste ještě rychleji, když místo živých lidí nasadíte stroje.
Pořád platí, že lidský mozek je úplně tím nejcennějším aktivem na planetě. Pouze nové myšlenky „mění hru“. Dávají jí totiž vysoce kladný součet, a to díky inovacím. My bohužel často vězíme ve schématu her s nulovým součtem: co já získám, ty ztratíš – a naopak. Jak však známo, takové sázky jsou od ďábla. Údělem druhu homo sapiens je překonávat status quo, měnit svět kolem sebe a tím vyhrávat v evolučním závodě. Takto jsme před třemi miliony let překonali opice – a takto chytré národy porazí ty hloupé.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
