Je biosložka v palivu skutečně hrozbou pro naše motory, nebo jde jen o přehnané obavy? V Česku je od loňska standardem benzín E10 s až 10 % bioetanolu, což u některých řidičů vyvolává obavy z poškození starších vozů.
Když jsme před lety začali slyšet o biosložkách v palivech, znělo to jako skvělý nápad. Snížit emise, být šetrnější k planetě a trochu se odpoutat od fosilních paliv. Jenže dnes se zdá, že tento „zelený“ krok má i svou stinnou stránku. Řidiči, zejména ti s auty staršími 15 let, hlásí problémy s motory. Je biosložka opravdu zabijákem motorů, nebo jde jen o nedorozumění?
Co jsou biosložky a proč je máme?
Biosložky jsou látky na bázi biolihu, jako je bioetanol, nebo methylestery mastných kyselin, známé jako bionafta. Přimíchávají se do klasických paliv, aby snížily emise skleníkových plynů. V Česku je od roku 2024 standardem benzín E10, což znamená, že obsahuje až 10 % bioetanolu. I když byla povinnost pro distributory přimíchávání biosložek do paliva v roce 2022 formálně zrušena, tlak Evropské unie na snižování emisí – s cílem o 55 % do roku 2030 – zůstává. A tak biosložky najdeme ve většině pohonných hmot.
Hrozba pro starší motory
Problémy s biosložkami, zejména s bioetanolovou složkou v E10, se týkají hlavně vozidel vyrobených před rokem 2005. U těchto starších aut může docházet ke korozi kovových částí, poškození gumových těsnění či ucpávání palivových filtrů. Není to jen povídačka z autoservisu – Česká obchodní inspekce (ČOI) hlásí nárůst nevyhovujících vzorků pohonných hmot z 0,4 % v roce 2023 na 1,7 % v roce 2024, přičemž za jednu z příčin označuje právě vyšší podíl biosložek. Na druhou stranu, výrobci automobilů ujišťují, že novější vozy jsou na E10 připraveny. Pokud tedy jezdíte s autem mladším patnácti let, pravděpodobně se vás tyto obavy netýkají. Ale co ti, kteří mají staršího „mazlíčka“? Ti často sahají po aditivech nebo hledají prémiová paliva s ETBE místo bioetanolu, případně palivo bez biosložky.
Ekologický paradox: Pomáhají biosložky vůbec?
Přinejmenším bychom čekali, že biosložky budou jednoznačným přínosem pro životní prostředí. Jenže ani tady není vše černobílé. Biopaliva první generace, vyráběná z potravinářských plodin jako řepka nebo obilí, čelí kritice ekologů. Podle nich mohou nepřímo zvyšovat emise kvůli odlesňování a změnám ve využívání půdy. Navíc konkurují potravinové produkci, což v době rostoucích cen potravin není zrovna populární. Na druhé straně průmysloví producenti, jako třeba Preol z holdingu Agrofert, který pokrývá polovinu českého trhu s biosložkami, zdůrazňují, že biosložky emise snižují a jsou krokem k udržitelnější dopravě. Řešením by mohla být biopaliva druhé generace, vyráběná z odpadů a zemědělských zbytků, která jsou šetrnější k přírodě. Nová legislativa z května 2025 už na tuto cestu tlačí rozšířením seznamu surovin pro pokročilá biopaliva.
Co to znamená pro naši peněženku?
A teď k něčemu, co zajímá snad každého z nás – penězům. Biosložky samy o sobě nejsou jediným faktorem, který ovlivňuje cenu paliv. Hraje tu roli i cena ropy nebo zdanění. Přesto řidiči hlásí, že kvůli E10 musejí častěji tankovat, protože spotřeba paliva je o něco vyšší. K tomu připočtěte náklady na aditiva nebo opravy u starších aut. Není divu, že někteří hledají alternativy, ať už jde o prémiová paliva, nebo aplikace ukazující čerpací stanice bez biosložek. Oproti loňsku, kdy jsme se teprve s přechodem na E10 srovnávali, je dnes jasné, že ekonomické dopady nejsou zanedbatelné. Jak ukazují data ČSÚ, celková spotřeba pohonných hmot v ČR za rok 2024 dosáhla 8,755 miliardy litrů, z čehož benzíny tvořily 2,383 miliardy litrů. Při rostoucím podílu biosložek se můžeme ptát: Platíme za ekologii víc, než jsme čekali?
Evropská unie má jasný plán – do roku 2030 chce zvýšit podíl pokročilých biopaliv na 5,5 % a zavést minimální podíl obnovitelných paliv nebiologického původu, jako je zelený vodík. V Česku jsme tento směr podpořili novelou zákona o ochraně ovzduší z května 2025, která transponuje směrnici RED III. Na základě těchto trendů lze odhadovat, že biopaliva první generace budou postupně ustupovat pokročilejším alternativám, jako je HVO nebo celulózový ethanol. To by mohlo znamenat menší dopady na životní prostředí i na naše motory. Pro nás, řidiče, je klíčové, že moderní vozy budou s novými palivy kompatibilní. Starší auta ale budou potřebovat speciální péči – ať už jde o aditiva, nebo hledání vhodných paliv.
Biosložky v palivech nejsou jednoznačným zabijákem motorů, jak by se mohlo zdát. Ano, starší vozy mají problém, ale moderní auta jsou připravena. Ekologický přínos je zatím sporný, zejména u biopaliv první generace, ale směr k pokročilejším alternativám dává naději.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: ČOI, ČSÚ
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
