Aktuální diskuse o tzv. windfall tax v zásadě předpokládá, že by stát zdanil zisky podniků z té části, o kterou se tyto podniky jaksi nezasloužily. Je celkem jasné, že náklady na výrobu energií nevzrostly, ceny však lámou rekordy v nesmyslných výškách a ten rozdíl plyne někomu do kapsy.
Stejně tak banky, které nyní inkasují od ČNB zvýšenou úrokovou sazbu, která je průvodním jevem boje s inflací. Zdanění takových zisků se tedy zdá být nejen účelné, ale snad i estetické a spravedlivé – zvlášť, pokud by se výnos této daně vracel zpátky těm, kteří byli nuceni platit nesmyslně vysoké ceny či zvýšené úroky.
Zdá se, myšlenka vznikla v Národní rozpočtové radě vlády (soudě podle rozhovoru s Mojmírem Hamplem v LN 29/8). Rada si ji vypůjčila od Margaret Thatcherové z roku 1981. Vidí v ní dodatečný příjem pro státní rozpočet ke krytí mimořádných nákladů na udržení sociálního smíru.
Taková daň ovšem může působit v ekonomice i jinak … a vlastně také blahodárně.
Vyjděme z předpokladu, že to bude v podstatě daň ze zisku, respektive zvýšená sazba této daně v případě, že je zisk mimořádně vysoký. Platit to může až od příštího roku, letos to lze maximálně připravit a vetknout do příslušného zákona. Zdaňovat letošní zisky by asi legislativně bylo dost obtížné.
Zisk je každopádně rozdílem mezi příjmy a výdaji a pokud příjmy enormně rostou, každý finanční ředitel začne uvažovat o vhodném zvýšení nákladů, aby daňovou povinnost pokud možno snížil. Nejvhodnější budou k tomuto účelu opravy a údržby, což může být poměrně široký pojem, pod který se vejde kdeco. Jsou i další daňově uznatelné náklady, které zisk sníží. Může to tedy vést ke zvýšení poptávky v ekonomice, k oživení ekonomického růstu, udržení zaměstnanosti a zvýšení výkonnosti firem.
Ve firmách, které dosáhnou neočekávaných, nezasloužených či náhodných (ani jedno z těch slov to nevystihuje, ale víme o co jde) zisků se jistě už teď přemýšlí o využití dodatečných finančních prostředků. Windfall tax může tedy nakonec posloužit jen jako motivační faktor, který tyto tendence urychlí a je otázkou, jestli je v tom případě nutné něco tak dočasného a deformujícího vůbec zavádět – možná by pár článků na toto téma posloužilo stejně.
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Švehla
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
Martin Švehla
Po absolvování VŠE v Praze nastoupil jako ekonomický redaktor zpravodajství Československé televize (ČsT), poté byl 10 let mluvčím ČNB, v letech 2003 – 2007 se vrátil do České televize (ČT) jako obchodní ředitel a ředitel vnějších vztahů, odtud přešel jako viceprezident do Citibank CZ; od roku 2010 vyučuje též na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS), publikuje v periodickém tisku, je autorem několika knih včetně překladů z němčiny a angličtiny.
