Schmarcz: Inflace není legrace. Aneb všichni vám lžou a zdražení bylo ve skutečnosti menší, než se uvádí

I renomované instituce uvádějí inflaci vyšší, než ve skutečnosti je. Nebo spíše než byla, protože už prakticky žádná není. Jaká jsou tedy správná čísla o tom, jak se nám žilo minulé dva roky? Podívejme se na ně, snad nám to trochu zlepší náladu.

První zásadní informace zní: inflace za rok 2023 nedosáhla 10,7 %, jak všude slyšíme a čteme. Ve skutečnosti se mezi prosincem 2022 a prosincem 2023 zvýšily ceny o 6,9 %. To je pořád hodně, nicméně o třetinu méně. V čem je ten zádrhel? V tom, že číslo 10,7 je průměr meziročních inflací za uplynulých dvanáct měsíců, což nemá žádnou přímou souvislost s tím, o kolik se zdražilo za celý rok. Komu to přijde složité, ať si prostě zapamatuje číslo vydané Českým statistickým úřadem (ČSÚ) jako meziroční inflace v prosinci.

Když si to uvedeme na příkladu, tak pokud jste v prosinci 2022 utratili za zboží a služby deset tisíc korun, tak v prosinci 2023 jste na ně museli vydat 10690 Kč. A pokud jste měli mzdu 30000 korun a nezvedla se vám během roku alespoň na 32070 korun (což je o oněch 6,9 %), tak vám příjmy reálně poklesly. Což platí pro většinu lidí. Ještě horší to pak bylo v roce 2022, kdy reálné mzdy klesly v průměru o 7,5 %, zatímco loni šlo „jen“ o přibližně jedno procento.

Ano, za uplynulé dva roky jsme zchudli. Někdo více, někdo méně, ale jen menšina lidí si zachovala životní úroveň, nebo se jim dokonce zvýšila. To platí pro pracující. Zcela jiná je ovšem situace u seniorů. Opozice dělá strašné dusno kolem zpomalení valorizace penzí. Lze pochopit, že se snaží ze situace vytřískat nějaké politické body, zvláště když hlavně pro ANO jde o klíčovou voličskou skupinu, u níž získává až milion a dvě stě tisíc hlasů. Ani to však neomlouvá spektakulární lži, k nimž se opozičníci uchylují.

Penzisté si nepohoršili. Jsou na tom lépe, než o rok dříve – a o dost. Lhaní Andreje Babiše a Aleny Schillerové je na hranici šíření poplašné zprávy. Neposlouchejte je. Raději se podívejme na data ČSÚ. Nejlépe si to vysvětlíme na příkladu. Pokud průměrný senior bral v prosinci 2022 18 tisíc korun a celý důchod utratil, tak o rok později už by na stejný spotřební koš potřeboval 19240 Kč. Jemu se však penze zvýšila na 20700 Kč. Neboli mu v kapse zůstalo 1460 Kč navíc a jeho reálná životní úroveň se zvýšila o 7,2 %.

Tohle je samozřejmě průměr. Pokud důchodce žije sám, tak to taková hitparáda není. Většinou jde o ženy, které navíc mají nižší penze. Po zaplacení nájmu a energií jim nezbude nic, nebo jen jeden či dva tisíce. Zde ovšem nastupuje sociální systém. Seniorka v Praze s důchodem 18 tisíc má nárok na příspěvek na bydlení 11 tisíc. Což má na jídlo a nákup dalších věcí. To už není zlé. Hůře je na tom matka samoživitelka s jedním dítětem a nízkým příjmem: dostane stejně vysokou dávku, ale má vyšší náklady.

Tohle je důležité. Minulé dva roky byly opravdu dost špatné. Měli bychom však vést debatu o těch, na koho pravdu tvrdě dopadly. A penzisté jako celek to prostě nejsou. Kumulativní inflace mezi prosincem 2021 a prosincem 2023 činila 23,7 procenta. Za tu dobu se důchody zvýšily o 34 procent (z 15425 na 20700 Kč). Řešme situaci těch, jimž se opravdu snížil životní standard. Což jsou zejména rodiny s dětmi, popřípadě samostatně žijící důchodci s nižšími než průměrnými penzemi. Neboli jde o problém sociální, nikoli generační.

Tím, že opozice lže o tom, jak si senioři údajně pohoršili, cíleně rozdmýchává nenávist a rozděluje společnost, kdy na jednu stranu staví dědy a na druhou jejich syny a vnuky. To je obzvláště zavrženíhodné jednání. Politika je jedna věc a pokud si vládní koalice a ANO navzájem vyměňuji tvrdé direkty, je to v rámci zápasu o moc. Ale do něj se nemají tahat občané a rodiny, nemá se vytvářet atmosféra strachu a nedůvěry mezi generacemi. Ať si Andrej Babiš a spol. najdou jiné téma a způsob, jak napálit kabinet Petra Fialy.

Vyvolávat v seniorech, kteří fakticky patří na stranu vítězů, pocit křivdy, jako by jim ti mladší něco upřeli, je zákeřné. Mnozí z nich si totiž neumějí spočítat, jak na tom vlastně jsou. Jen si po té masivní antikampani budou pamatovat, že je údajně někdo okradl o tisícovku měsíčně. A ještě k tomu ANO vytvořilo aplikaci… Faktem je, že se během krize rozevřely nůžky mezi bohatými a chudými. To opozici dává řadu příležitostí ke kritice vlády, případě k návrhům na zlepšení. Ona z toho však vyrábí spor staří versus mladí.

Nyní se situace konečně zlepšuje. Za prosinec už jsme měli deflaci, ceny se oproti listopadu snížily o 0,4 %. Má přijít růst a s ním i opětné zvyšování reálných mezd. Z oživení se ale nebudou radovat všichni a kabinet má myslet na ty méně šťastné. Na ty, kteří jsou na tom hůře, než průměr. Není však správné rozlišovat je dle věku, tím důležitým hlediskem je příjem na hlavu. Ano, někteří penzisté se propadnou mezi sociálně potřebné. Ovšem spolu s mnoha rodinami s dětmi. Pomáhat se má všem dle potřebnosti, ne dle věku.

Pádivá inflace skončila loňským lednem. Tehdy dosáhla meziročně 6 %. Celý zbytek roku k tomu již přidal jen 0,9 %. Tyto dobré zprávy bohužel zanikly, protože je říkalo jen pár ekonomů. Ve veřejném prostoru dominovala čísla, která neměla nic společného s realitou a de facto se týkala minulé, nikoli aktuální inflace. Ta meziročně dosáhla onoho čísla 6,9 %. Což je pořád hodně, avšak méně, než si mnozí myslí. Letos už bychom se měli pohybovat kolem tři procent. Ekonomika má jiné těžké problémy. Ale už ne zdražování.

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Autor: Martin Schmarcz