Polsko, kdysi spoutané komunistickým režimem, se dnes stává ekonomickým tygrem východní Evropy díky rychlé transformaci a chytrému využití evropských fondů. S růstem HDP mezi 3,2 a 3,8 procenta v roce 2025 představuje model úspěchu pro celý region, i když čelí výzvám jako demografická krize a politická polarizace. Jak se tato země naučila růst v globálním hospodářství?
Polsko není jen soused, který nás občas překonává v růstu – je to příběh o odvaze a strategii, který nám všem může sloužit jako inspirace. Představte si zemi, kde se továrny plné šedi proměnily moderní průmyslové parky. Od roku 1989, kdy padl komunismus, prošlo Polsko cestou, která by mnohé z nás vyděsila. Balcerowiczova „šoková terapie“ – rychlá liberalizace cen a zavedení tržního hospodářství – byla jako studená sprcha pro celou společnost. Inflace vystřelila a nezaměstnanost se vyšplhala na 20 procent.
Od šedé reality k evropské integraci
V roce 1989, po desetiletích centrálního plánování, Polsko vstoupilo do éry změn. Integrace do NATO v roce 1999 a do EU v roce 2004 otevřela dveře k miliardám eur z unijních fondů. Tyto peníze – strukturální a investiční fondy EU – financovaly stavbu dálnic, modernizaci továren a rozvoj služeb. Dnes sektor služeb tvoří asi 60 procent polského HDP, průmysl 30 procent a zemědělství jen 2,6 procenta, což ukazuje na úspěšnou diverzifikaci. Polsko se stalo šestou největší ekonomikou EU a podle posledních ukazatelů dvacátou největší na světě. Je to, jako kdyby se tygr probudil po dlouhém spánku – rychlý, hladový a neúprosný ke konkurenci.
My v Česku jsme prošli podobnou cestou, ale Polsko se naučilo lépe využívat evropské příležitosti. Zatímco my bojujeme s pomalejšími reformami, oni přitahují zahraniční investory, například německý automobilový průmysl, který v Polsku vybudoval výraznou výrobní základnu.
Současný růst
Dnes je polská ekonomika v plném proudu. Reálný růst HDP se očekává na 3,7 až 3,8 procenta, což je výrazný skok oproti 2,9 procenta v roce 2024. Inflace klesla na 4,4 procenta z 11,4 procenta v roce 2023 a nezaměstnanost se drží na nízkých 5,1 až 5,5 procenta – druhé nejnižší v EU po Česku. Vláda plánuje investice přes 650 miliard zlotých do infrastruktury, energetiky (včetně jaderné) a moderních technologií. To nejsou jen čísla, je to recept na konkurenceschopnost.
Je ale ten tygr opravdu neporazitelný? Politické rozdíly – proevropská koalice Donalda Tuska u moci a preziden podporovaný PiS – komplikuje reformy. Analytici varují, že polarizace a rostoucí vliv krajní pravice ohrožují stabilitu. Navíc hrozí demografická krize: do roku 2050 populace klesne o 3,6 až 4,5 milionu lidí, pracovní síla se zúží z 21,4 na 16,9 milionu, zatímco seniorů přibude na 11,9 milionu. Dokument „Demografická strategie 2040“ je krok vpřed, ale výsledky přijdou až za desetiletí. Kritici zdůrazňují rizika závislosti na uhlí a vysoké obranné výdaje blížící se 5 – ti procentům HDP.
Pro nás v Česku to znamená příležitosti i výzvy. Polsko jako regionální lídr navyšuje dovoz našich komponentů a služeb, ale zároveň láká investory pryč. V porovnání s Visegrádem – kde Česko a Maďarsko čelí pomalejšímu růstu a fiskálním tlakům – Polsko ukazuje, jak proměnit fondy EU v růst. Měli bychom z toho čerpat. Stabilní růst potřebuje nejen ekonomiku, ale i politickou soudržnost. Pokud Polsko zvládne současné výzvy, stane se modelem pro celou Evropu.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: El País, Eurostat
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
