Blíží se konec roku a s ním i tradiční vlna ročních odměn. Firmy je vyplácejí jako poděkování za odvedenou práci, kompenzaci inflace nebo prostě jako motivaci do dalšího roku. Jenže než se zaměstnanec stihne potěšit, stát už má nataženou ruku. Daň z příjmu, sociální pojištění, zdravotní pojištění – z každé koruny odměny si bere svůj díl. Je to spravedlivé?
Jak to funguje v praxi
Odměny v Česku podléhají stejnému daňovému režimu jako běžná měsíční mzda. Stát nerozlišuje, jestli dostáváte peníze každý měsíc, nebo jednou ročně jako bonus. Platí progresivní sazby – 15 % do 36násobku průměrné mzdy, nad tuto hranici pak 23 %. K tomu přičtěte odvody na sociální a zdravotní pojištění, které platí jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel.
Finanční správa to vysvětluje jasně: mzda je mzda, ať už ji dostanete v jakékoli formě. Odměna má charakter plnění za vykonanou práci, takže spadá do standardního zdanitelného příjmu. Z pohledu státu je to logické – proč by měl být jeden typ odměny zvýhodněný oproti jinému?
Kolik vlastně zůstane?
Pokud firma vyplatí zaměstnanci odměnu 50 tisíc korun, po odečtení daně a odvodů mu na účtu přistane výrazně méně. Přesná částka závisí na celkových ročních příjmech zaměstnance – čím vyšší mzda, tím vyšší daňová sazba. U průměrně vydělávajícího zaměstnance může rozdíl mezi hrubou a čistou odměnou činit klidně třetinu až více.
Zaměstnavatelé navíc platí ještě vlastní odvody, takže skutečné náklady firmy na odměnu jsou ještě vyšší než částka, kterou zaměstnanec vidí na výplatní pásce. Firma investuje značné prostředky do motivace zaměstnanců, ale velká část peněz skončí u státu. Paradox, který nikoho netěší.
Otázka férovosti
Je tedy zdanění odměn fér? Stát argumentuje tím, že všechny příjmy z práce by měly být zdaněny stejně – jinak by vznikaly mezery a možnosti, jak se daním vyhnout. Kdyby odměny byly osvobozené nebo zvýhodněné, firmy by mohly snižovat základní mzdy a vyplácet víc formou bonusů.
Jenže zaměstnanci vnímají zvláště odměnu na konci roku jako něco extra, jako ocenění nad rámec běžné mzdy. Když vidí, jak velkou část stát strhne, může to působit demotivačně. Zvlášť v době, kdy mají odměny často kompenzovat inflaci a rostoucí životní náklady. Pokud má odměna motivovat, proč z ní stát bere stejně jako z běžné výplaty?
Možná by stálo za úvahu zavést alespoň částečné osvobození – třeba prvních deset tisíc korun ročně. Nebo umožnit firmám vyplácet část odměny formou benefitů, které jsou daňově výhodnější. Jenže to by vyžadovalo politickou vůli a odvahu změnit zaběhnutý systém. A ta se v Česku hledá těžko.
Zdroj info: Finanční správa ČR, Ministerstvo financí ČR, ČSÚ, PWC
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
