V Česku stále roste počet lidí, kteří očkování odmítají. Ať už jde o strach z vedlejších účinků, nebo hlubokou nedůvěru k institucím, důsledky jsou alarmující – návrat dávno zapomenutých nemocí a miliardové ztráty pro ekonomiku. Proč se část z nás obrací zády k jednomu z největších úspěchů medicíny?
V době, kdy věda dokáže zázraky, je paradoxní, že injekční stříkačka může vzbuzovat větší strach než nemoc samotná. Přesto je to realita, se kterou se v České republice potýkáme. Odmítání očkování není jen okrajovým jevem – je to problém, který má hluboké kořeny a vážné dopady na zdraví i ekonomiku. Jak jsme se dostali až sem? A co s tím můžeme dělat?
Čísla, která mluví za vše: Návrat starých nepřátel
Podle dat Ministerstva zdravotnictví ČR a Národního institutu SYRI je proočkovanost proti dobrovolným vakcínám, jako jsou ty proti covid-19 nebo chřipce, na alarmující úrovni. K sezoně 2023/2024 se proti covidu-19 nechalo očkovat pouhých 3,8 % populace, u seniorů nad 65 let to bylo jen 14,4 %. Proti chřipce je to sice o něco lepší, ale stále jen kolem 7 %. V absolutních číslech to znamená, že miliony Čechů zůstávají nechráněni. A důsledky? Ty jsou hmatatelné – a drahé. Hospodářská komora ČR odhaduje, že nízká proočkovanost proti chřipce stojí českou ekonomiku až 27 miliard korun ročně kvůli nákladům na léčbu a pracovní neschopnosti.
Ještě znepokojivější je situace u povinných očkování dětí. I když hexavakcína dosahuje u ročníků 2020–2021 stále slušných 91–92 %, mírný pokles je patrný. U spalniček klesla proočkovanost pod 88 %, přestože pro zajištění kolektivní imunity je potřeba 95 %. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Jak ukazují statistiky Ministerstva zdravotnictví, v roce 2024 jsme zaznamenali přes 37 500 případů černého kašle, 12 úmrtí s ním spojených, 44 případů spalniček jen za první čtvrtletí, a dokonce i nejvyšší počet příušnic za sedm let či záškrtu za čtvrt století. Tyto nemoci, které jsme považovali za minulost, se vracejí. A my se ptáme: Stojí nám to za to?
Kořeny nedůvěry: Sociálním sítě
Moderní antivakcinační hnutí u nás nabralo na síle po roce 2000, kdy se internetem začaly šířit mýty, jako ten o spojitosti vakcíny MMR s autismem, který vzešel z dnes už vyvrácené studie Andrewa Wakefielda. K tomu se přidala pandemie covidu-19, která nedůvěru v instituce a farmaceutický průmysl jen prohloubila. Přinejmenším část populace věří, že vakcíny jsou spíš byznysem než ochranou. A sociální sítě tento pocit jen umocňují – dezinformace se šíří rychleji než virus.
Mezi hlavní důvody odmítání patří strach z vedlejších účinků, přesvědčení, že očkování narušuje „přirozený“ životní styl, nebo pocit, že jde o porušení osobní svobody. Nedůvěra k farmaceutickým firmám a státu hraje klíčovou roli. Není náhodou, že lidé, kteří se necítí být součástí západních demokratických hodnot, jsou k těmto postojům náchylnější. Je to jen otázka zdraví, nebo i hlubšího kulturního a politického rozkolu?
Cena skepticismu: Nemoci i miliardy
Dopady odmítání očkování nejsou jen teoretické. Zdravotnický systém je pod tlakem kvůli nárůstu preventabilních nemocí, jako jsou spalničky nebo černý kašel. Rodiče, kteří odmítají povinné očkování, čelí sankcím a administrativním překážkám – třeba odmítnutím dítěte v mateřské škole. A co víc, lékaři se ocitají v nelehké pozici, kdy musí balancovat mezi profesní odpovědností a respektem k rozhodnutí pacientů.
Ekonomická zátěž je rovněž obrovská. Jak už bylo zmíněno, nízká proočkovanost proti chřipce stojí miliardy korun ročně. A to je jen špička ledovce. Pokud se trend nezmění, můžeme očekávat další nárůst nákladů – a to jak finančních, tak lidských.
Co dál? Další vlna odporu?
Na stole je několik řešení. Ministerstvo zdravotnictví ČR v květnu 2025 avizovalo nový Národní očkovací plán na období 2025–2029, který má za cíl zvýšit důvěru ve vakcíny a zlepšit komunikaci. Mezi novinky patří možnost očkování hrazeného pojišťovnami u hygieniků či v budoucnu i v lékárnách. Zároveň se vláda distancuje od přísných sankcí a vsází spíše na osvětu. Je to správná cesta?
Odborníci z České vakcinologické společnosti a České lékařské komory zdůrazňují, že klíčem je vědecky podložená komunikace a boj proti dezinformacím. Mýty se šíří rychleji než pravda. Na druhou stranu, organizace jako Rozalio nebo Společnost pro ochranu svobody v očkování volají po větší volbě jednotlivce. A někde uprostřed stojí lékaři, kteří se snaží najít společnou řeč s váhajícími rodiči.
Důvěra jako nejlepší vakcína
Odmítání očkování v Česku není jen zdravotní problém – je to odraz naší společnosti, její nedůvěry a hodnot. Pokud chceme zastavit návrat starých nemocí a ulevit ekonomice, musíme začít u základů: budovat důvěru, bojovat s dezinformacemi a zajistit, aby vakcíny byly dostupné a srozumitelné pro všechny. Jinak riskujeme, že se z očkování stane bojové pole, na kterém prohrajeme všichni. Jak tedy přesvědčit ty, kteří říkají „nikdy“? Možná je čas přestat mluvit o jehlách a začít se bavit o důvěře.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: Ministerstvo zdravotnictví ČR, Národního institutu SYRI
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
