Mošovský: Pandemie uvrhla globálně do chudoby 100 milionů lidí

Zatímco již druhým rokem sledujeme několikrát denně nové počty případů a úmrtí v souvislosti s koronavirem a odhady na náklady ekonomického lockdownu se pohybují mezi dvěma a čtyřmi miliardami na den, jiný zásadní údaj se naší pozornosti vyhýbá.
Tímto údajem je absolutní globální chudoba, tedy procento světové populace s denním disponibilním příjmem nižším než 1,90 dolaru denně. Jak ukazují data světové banky, toto číslo posledních čtyřicet let vytrvalo klesalo, a to včetně období minulé finanční krize. V roce 2017 tak v absolutní chudobě žila méně než desetina světové populace.

Procento světové populace s disponibilním příjmem 1,90 dolaru denně

Zdroj: Světová banka

Pandemie tento trend otočila. Rok starý předběžný výpočet z ledna 2021 ukazoval, že pandemie uvrhla v roce 202 dalších 119 až 124 milionů lidí do absolutní chudoby, a následný červnový výpočet ukázal, že ačkoliv byl původní odhad příliš pesimistický, v absolutní chudobě se pravděpodobně skutečně ocitlo dalších 97 milionů osob. Rozšíření koronavirových vakcín a celkové uvolnění opatření růst chudoby v roce 2021 zpomalilo, přesto však čekáme v roce 2021 další zhoršení situace. V dlouhodobém horizontu pak důsledkem pandemie bude, že namísto původního cíle vymýtit celosvětově absolutní chudobu do roku 2030 lze realisticky v témže roce očekávat, že 7 % světové populace (600 milionů lidí) bude nadále v chudobě setrvávat.
Počet osob (v mil.) žijících na 1,90 dolarech denně, včetně odhadu pro roky 2018-2020 a predikce pro rok 2021

Zdroj: United Nations

Důležitým faktem je i skutečnost, že šedesát procent nově chudých pochází z jižní Asie. Jakkoliv nelze zlehčovat těžkou situaci mnohých jedinců a domácností v Čechách, prakticky nikdo v Evropě není ohrožen absolutní chudobou. Produktivita práce a životní standard jsou u nás dostatečně vysoké, trh práce nasycený, úspory slušné a sociální systém dost robustní na to, aby i nejchudší Češi byli daleko od žití na dvou dolarech denně.
Totéž neplatí pro obyvatele jižní Asie. Místní obyvatele si nemohou dovolit prosedět několik měsíců mimo trh práce a nemají možnost odejít na home office. Lokální vlády proto mají při zavádění opatření daleko menší manévrovací prostor než vlády evropské, což jim nezlehčuje ani to, že obyvatelé jižní Asie zdaleka nejsou zasaženi jen lokální regulací. Evropa představuje odbytiště kolem pětiny regionálního exportu, a další pětina exportovaných statků putuje z jižní Asie do Severní Ameriky. Pandemie s sebou přinesla samozřejmě přirozenou změnu spotřebitelského chování, ke které však omezení obchodu a pohybu notnou měrou přispěly, v důsledku čehož se meziročně snížil objem obchodu vůči HDP v nejvíce postiženém regionu o třetinu.
Jako pozitivní fakt může stále být vnímáno, že i přes významný růst globální chudoby se stále jedná pouze o návrat do roku 2016. Pandemie nás tedy zatím stála jen pět let boje s chudobou. Tento náklad by mohl být menší, kdyby se vlády bohatého světa neuchýlily ke koronavirovému nacionalismu, a nezačaly omezovat obchod a zavádět pod rouškou ochranných opatření protekcionistické politiky. Nejen, že takové kroky přispívají zásadně k růstu chudoby ve světě, ale dlouhodobě ochuzují i obyvatele bohatých států.
JAN MOŠOVSKÝ, je ekonom, studie doktorské studium na IES UK a jako analytik spolupracuje s CETA – Centrem ekonomických a tržních analýz, a think-tankem Liberální institut.
Foto: Pixabay
Zdroj: Jan Mošovský