Klasické lodě jsou velmi energeticky náročné především díky velkému odporu vody, který musí překonávat. Navíc snahy o jejich elektrifikaci za účelem snížení emisí se neosvědčují kvůli náročnosti jejich izolace. Řešení, které se nyní nabízí, je „vyletět“ s lodí z vody pomocí hydrofoilu. Taková loď musí překonávat pouze minimální odpor a je tak levnější, rychlejší a navíc nezpůsobuje mořskou nemoc.
Hydrofoily již v praxi fungují například ve Stockholmu, který leží na 14 ostrovech, a tak místní hromadná doprava ve velkém spoléhá na trajekty. Na podzim minulého roku zde byl spuštěn také pilotní provoz hydrofoilů a zdá se, že se osvědčil. Nyní se přemýšlí, kde ještě využít tuto technologii.
Co je to hydrofoil?
Hydrofoil je stroj, který vypadá, jako by létal nad hladinou vody. Dokonce k tomu také využívá křídla a podobný princip, jako letadla. Rozdíl je v tom, že tato křídla jsou jedinou částí lodi, která musí být pod vodou. Na rozdíl od letadel, která využívají vztlak vzduchu, hydrofoily využívají vztlak vody. Pokud by tak loď vyletěla příliš vysoko a křídlo se dostalo nad hladinu, celá loď bezpečně spadne do vody, protože křídlo je uzpůsobeno k nadnášení díky vztlaku vody a ne vzduchu.
Hydrofoily jsou ve velkém využívány k rekreačním účelům, kdy stabilitu zajišťuje sám jezdec. Větší lodě již potřebují autonomní pohon. Ty mohou být spalovací, ale v zájmu snížení uhlíkové stopy se mnoho výrobců spoléhá spíše na elektrickou baterii. Velkou výhodou hydrofoilu je, že v obou případech je jeho spotřeba asi o 80% nižší, než by byla v případě tradiční lodě.
Není to až tak nový nápad
Tato konstrukce není nic nového. Již v roce 1869 si pařížský vynálezce Emmanuel Denis Farcot nechal patentovat stroj tohoto typu. Později se objevovaly i další pokusy – například i známý Alexander Graham Bell, vynálezce telefonu, sestrojil takové plavidlo, které dokonce po dobu 10 let drželo světový rekord v rychlosti na vodě (113 km/h).
Snaha o vylepšení hydrofoilů probíhala asi do poloviny 20. století a konstrukce se dostala tak daleko, jak jen bylo s tehdejší technologií možné. Přesto nebyly schopné konkurovat běžným lodím především díky tomu, že byly příliš malé. Nyní díky lehčím stavebním materiálům, účinnějším bateriím a mikropočítačům, které ovládají senzory hydrofoilů, se tato technologie vrací s nadějí, že by moderní konstrukce mohla nabídnou levnější alternativu k lodím.
Jaká je tedy budoucnost?
Přes veškeré pokroky v technologii nejefektivnější hydrofily jsou menší plavidla. Pro větší náklady a delší plavby se nezdá, že by mělo dojít k odchodu od tradičních lodí. Navíc elektrické hydrofily mají i relativně malý dojezd.
Ideální jsou pro kyvadlovou lodní dopravu, kdy je možné je pohodlně nabíjet a musí urazit relativně krátké trasy. Současné hydrofoily jsou menší než běžné trajekty, ale díky jejich malé spotřebě jsou i při větším množství lodí stále levnější. Navíc hydrofoily nezpůsobují takové vlny, jsou tedy ohleduplnější k okolí a na místech, kde je omezená rychlost lodí právě kvůli vlnám, mají z takového omezení výjimku. Mohou tedy plout výrazně rychleji.
Společnost Candela, která tyto trajekty dodala Stockholmu, jedná i s dalšími zájemci. Také čeká na konečné vyjádření zástupců švédské metropole ohledně výsledku zkušebního provozu. Kromě toho, že tato technologie je ekologičtější, je také celkově úsporná. Právě proto společnost věří, že se jí podaří prosadit.
Zdroj: BBC, AP News, oficiální stránky EU (urban-mobility-observatory)
Autor: Vojtěch Benda
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
