Když Christine Lagarde ve čtvrtek stanula před europoslanci, nemluvila o Donaldu Trumpovi ani o čínské konkurenci. Mluvila o nás. O tom, jak si Evropa sama podkopává nohy a jak vnitřní bariéry škodí víc než americká cla. Hlavní poselství šéfky Evropské centrální banky bylo jasné: největší problém EU sedí uvnitř jejích hranic.
44 procent na zboží, 110 procent na služby
Když jsem si poprvé přečetl čísla z loňské studie Mezinárodního měnového fondu, musel jsem se podívat dvakrát. Vnitřní překážky obchodu v EU se rovnají 44 procentnímu clu na zboží. A u služeb? 110 procent.
Zkusme si to představit prakticky: německá firma, která chce prodat software do Francie, narazí na takové množství regulatorních, daňových a administrativních bariér, že je to jako by platila clo vyšší než je celá hodnota služby. Paradox? Rozhodně. Zvlášť v době, kdy Trump uvaluje na evropské exportéry tvrdé tarify a my zoufale hledáme, jak se bránit.
Lagarde to před výborem pro hospodářské a měnové záležitosti vysvětlila na rovinu: růst EU dnes táhne především to, co utrácíme a investujeme doma. Zahraniční obchod – ať už export, nebo import – nás spíš brzdí. Přitom právě jednotný trh měl být naší zbraní. Jenže zůstal nedokončený.
Kdyby se Evropa chovala jako Nizozemsko
Šéfka ECB připomněla zajímavé srovnání. Kdyby se Evropa dokázala ekonomicky integrovat na úroveň Nizozemska – jedné z nejotevřenějších ekonomik v bloku – dokázala by více než kompenzovat škody způsobené americkými cly. Ekonomové ECB spočítali, že i při zohlednění kulturních preferencí by snížení fragmentace vedlo k výraznému nárůstu obchodu mezi členskými státy.
„Nedonutíte Francouze, aby s touhou jedl jiný než francouzský sýr,“ poznamenala Lagarde s lehkým úsměvem. Kulturní preference jsou realita a nikdo je nezpochybňuje. Ale to přece neznamená, že bychom měli rezignovat na integraci telekomunikací, energetiky nebo finančních služeb – oblasti, kde podle loňské zprávy bývalého italského premiéra Enrica Letty stále chybí skutečná propojenost.
Roadmapa s termíny
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová slíbila, že na březnovém summitu představí „Roadmapu jedné Evropy, jednoho trhu“ – s konkrétními termíny, cíli a jasným časovým rámcem. Jde o pokus oživit unijní ekonomiku a zmírnit dopady globálních obchodních napětí, zejména s USA a Čínou.
Jenže tady vyvstává zásadní otázka: stihneme se dát dohromady dřív, než nás Čína s Amerikou nechají za sebou? Lagardeová naznačila, že potenciál tu je. Ekonomové ECB ho dokonce spočítali. Ale potenciál sám o sobě nestačí. Potřebujeme politickou vůli, odvahu k reformám a ochotu vzdát se národních výhrad ve prospěch společného zájmu. Pokud ne, zůstaneme přesně tam, kde podle Lagardeové jsme dnes: uvězněni ve vlastních strukturách, zatímco svět kolem nás běží dál.
Zdroj info: Euractiv
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
