Vláda ANO, SPD a Motoristů se chystá pustit do jedné z největších investičních vln v novodobé historii české dopravy. Programové prohlášení slibuje dálnice, železnice i „svobodu mobility“. Jenže rozpočtové mantinely jsou napnuté do krajnosti – a experti varují, že bez jasného plánu financování může jít spíš o rychlou jízdu do zdi než o rozvoj dopravní sítě.
Ambice, které se nevejdou do tabulek
Rok 2026 má být rekordní. Na dopravní infrastrukturu je připraveno 160,3 miliardy korun – z toho 110,4 miliardy představují investiční výdaje a zbytek běžný provoz. Samotné Ředitelství silnic a dálnic dostane 80,7 miliardy, Správa železnic 62,7. Přinejmenším na papíře to vypadá jako silný signál, že se země konečně nadechuje k velkým stavbám.
Jenže, jak upozorňuje dopravní expert Ivo Drahotský z Univerzity Pardubice, většina plánovaných projektů „překračuje možnosti státního rozpočtu“. Ambiciózní cíle typu železnice na ruzyňské letiště do roku 2029 nebo analýza vysokorychlostních tratí za více než bilion korun mohou být z hlediska fiskální reality spíš zbožným přáním než stavebním plánem.
Dálnice, vlečky a realita
Podle profesora Zdeňka Lokaje z ČVUT chybí v programovém prohlášení jasné odpovědi, kdo zaplatí nejen nové projekty, ale i údržbu stávajících silnic a železnic. A právě ta bývá v dobách velkých vizí prvním, na čem se začne šetřit.
Vláda akcentuje rozvoj tzv. komodality – tedy lepší propojení jednotlivých druhů dopravy. Jenže, jak upozorňuje Drahotský, dnešní železnice nemá dostatečnou kapacitu ani připojení firem na vlečky. To znamená, že chystaná překladiště budou využitelná spíše pro kontejnery na dlouhých trasách než pro běžný logistický provoz.
Oproti loňsku se sice otevře více než 50 kilometrů nových dálnic, přičemž dalších 64 kilometrů se začne stavět, ale bez alternativních zdrojů financí — třeba formou PPP, jak ukázal úspěšný pilotní projekt dálnice D4 — zůstane celé úsilí na bedrech státní kasy.
Ideologie mobility versus evropská realita
Koalice staví svou dopravní politiku na ideji „svobody mobility“. Jinými slovy — žádné zákazy spalovacích motorů, žádné uhlíkové daně na paliva. To zní atraktivně pro voliče, méně už pro Brusel. Zdeněk Lokaj varuje, že konflikt s evropskou klimatickou politikou by mohl omezit přístup k fondům EU. A to by znamenalo, že české dálnice by se stavěly nejen pomaleji, ale i dráž.
Drahotský v tom vidí dvojsečnou zbraň: odmítnutí ekologických regulací by mohlo krátkodobě ulevit motoristům, dlouhodobě ale prohloubit investiční mezeru v infrastruktuře. A vzhledem k tomu, že Česká republika dál zaostává za Polskem i jinými sousedy, není to zrovna vítězná strategie.
Co z toho plyne?
Vznikající vláda má plán, který na první pohled dává smysl. Chce stavět, opravovat, modernizovat. To je jistě potřeba. Ale jak ukazuje rozpočet i komentáře odborníků, největší díra v celé konstrukci není v tunelu pod městem — je v rozpočtu.
Pokud tedy vláda skutečně prosadí „svobodu mobility“, bude muset především najít svobodu v číslech. A to bývá v politice ta nejdražší ze všech svobod.
Zdroj info: ČTK, sfdi.gov.cz, spravazeleznic.cz
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
