Zákon o umělé inteligenci, známý jako AI Act, měl být průlomem v regulaci technologií v EU. Dnes však přetrvávající nejistota a zpoždění v implementaci způsobují firmám i státům vrásky na čele.
Evropská unie se snaží být průkopníkem v regulaci umělé inteligence (AI). Když AI Act vstoupil v platnost 1. srpna 2024, měl být jasným signálem, že Evropa bere bezpečnost a etiku technologií vážně. Jenže realita je jiná. Přetrvávající nerozhodnost, zpoždění a nejasnosti kolem implementace tohoto přelomového zákona vytvářejí chaos, který brzdí inovace a zvyšuje nejistotu – a to jak mezi firmami, tak mezi členskými státy.
Příliš ambiciózní plán?
Již v roce 2019 EU vydala etické pokyny pro AI, které položily základ pro legislativu. Návrh AI Actu předložila Evropská komise v dubnu 2021 a po letech jednání byl zákon schválen Radou EU 21. května 2024. Jeho cíl je jasný: nastavit pravidla pro vývoj a používání AI tak, aby byla bezpečná, transparentní a respektovala základní práva. Systémy jsou rozděleny podle rizikovosti – od nepřijatelných, které jsou zakázané, až po vysoce rizikové, jako jsou aplikace ve zdravotnictví či personalistice, kde je nutný přísný dohled.
Jenže oproti původním očekáváním se implementace zadrhává. Zatímco některé části zákona, například zákaz manipulativních praktik, platí od února 2025, klíčové harmonizované standardy, na kterých má vše stát, stále zaostávají. Jak ukazují data z oficiálních dokumentů EU, termín jejich dokončení byl prodloužen, a to vyvolává obavy. Není divu, že některé státy, včetně České republiky, volají po odkladu povinností až o dva roky.
Firmy v kleštích: Náklady a nejistota
Podívejme se na čísla. Globální trh s AI dosahoval v roce 2023 hodnoty 196,6 miliardy dolarů a do roku 2030 by mohl narůst na 1,81 bilionu dolarů. V EU však AI využívá pouze 13,5 % firem s více než 10 zaměstnanci, v ČR je to dokonce jen kolem 11 %, jak uvádějí statistiky z ledna 2025. Proč tak nízké číslo? Jedním z důvodů je právě nejistota kolem regulace. Malé a střední podniky, které tvoří páteř české ekonomiky, čelí nákladům na zajištění souladu s AI Actem, jež mohou přesahovat desetitisíce eur ročně na jeden vysoce rizikový systém. A to ještě nemluvíme o sankcích – porušení pravidel může znamenat pokuty až 35 milionů eur nebo 7 % ročního obratu.
Firmy nevědí, jak přesně mají AI systémy certifikovat, jak zajistit lidský dohled nebo jak splnit požadavky na transparentnost. Výsledek? Mnohé raději inovace odkládají. Jak uvádí zprávy české vlády, právní nejistota stahuje investice a brzdí rozvoj technologií, což může Evropu připravit o konkurenční výhodu vůči USA či Číně.
Česká republika: Mezi inovací a byrokracií
V ČR se situace komplikuje ještě více. Ačkoli vláda schválila podrobný návrh implementace AI Actu a jmenovala vládního zmocněnce Jana Kavalírka z Ministerstva průmyslu a obchodu, specifický český zákon regulující AI stále není plně přijat. MPO, Český telekomunikační úřad či Úřad pro technickou normalizaci mají klíčové role, ale koordinace zaostává. Přinejmenším v tomto ohledu jsme na stejné lodi s dalšími státy, jako je třeba Francie, které rovněž tlačí na zmírnění administrativní zátěže.
Pro české firmy to znamená dvojí výzvu. Na jedné straně chtějí využít příležitosti, jako je plán EU investovat do AI technologií až 200 miliard eur, včetně podpory tzv. AI továren. ČR dokonce usiluje o jednu z pěti evropských gigatováren s investicí kolem 100 miliard korun. Na druhé straně však čelí obavám z přeregulování. Není náhodou, že česká vláda navrhuje odklad některých povinností – chce tím dát firmám více času na přípravu.
Pro a proti
Diskuze o AI Actu je plná rozporů. Na jedné straně stojí zastánci regulace, kteří tvrdí, že důvěryhodná a etická AI může být konkurenční výhodou Evropy. Jak ukazují analýzy Evropské komise, jasná pravidla mohou zvýšit důvěru spotřebitelů a chránit základní práva, což je pro občany klíčové. Na druhé straně však firmy, zejména malé a střední podniky, varují před byrokratickou zátěží a rizikem ztráty inovací. A co víc – rychlý rozvoj generativní AI ukazuje, že pravidla možná brzy nebudou stačit.
Rétorická otázka zní: Dokáže EU najít balanc mezi bezpečností a inovacemi, nebo se stane obětí vlastní ambicióznosti? Při pohledu na minulost, například na zavedení GDPR, vidíme, že Evropa umí nastavit globální standardy. Ale za jakou cenu?
AI Act je jako nástroj, který může buď otevřít dveře k bezpečné a etické AI, nebo se stát překážkou na cestě k inovacím. Pro nás v České republice je to výzva i příležitost. Dokážeme se přizpůsobit a využít potenciálu, který AI přináší, nebo zůstaneme uvízlí v byrokratickém bludišti? Čas na rozhodnutí se krátí.
Foto: Pixabay
Autor: Josef Neštický
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
