Zatímco většina Evropy stárne, Španělsko v tomto ohledu získává nechtěné prvenství. V příštích třech dekádách vzroste poměr důchodců k pracujícím o 41 procent – nejvíce ze všech zemí EU. Systém, který už dnes skřípe, čeká skutečná zatěžkávací zkouška.
Když baby boom dorazí do cíle
Začátkem roku 2024 žilo ve Španělsku přes 10 milionů lidí starších 65 let. Proti nim stálo necelých 32 milionů občanů v produktivním věku. Tato rovnice by sama o sobě nebyla tragická, jenže demografický vývoj ji neúprosně posouvá do červených čísel.
Podle OECD připadá dnes na každých sto pracujících zhruba 35 důchodců. Do roku 2050 se tento poměr vyšplhá na 74 – tedy téměř tři čtvrtiny. Populace v produktivním věku přitom klesne o více než třetinu. Přinejmenším část problému tkví v tom, že generace baby boomu právě dosahuje důchodového věku, zatímco porodnost zůstává trvale nízká.
Španělsko bude muset v roce 2045 věnovat na důchody téměř 17 procent HDP – nejvíce ze všech analyzovaných zemí OECD. Oproti loňským 13,7 procentům jde o skok, který veřejné finance jen těžko unesou.
Paradox dlouhověkosti
Za španělským problémem nestojí jen nízká porodnost. Jak upozorňuje OECD, mnohem větší roli hraje prodlužující se délka života. Průměrný Španěl se dnes dožívá 84 let – od roku 2000 vzrostla naděje dožití o pět let, od sedmdesátých let dokonce o celou dekádu.
Žít déle je skvělá zpráva. V kombinaci s tím, že se rodí stále méně dětí, to ale vytváří dokonalou bouři pro důchodový systém založený na průběžném financování – tedy na principu, kdy dnešní pracující platí dnešním důchodcům.
Index závislosti starší generace na produktivní dosáhl v roce 2024 zhruba 31 procent. Nejhůře na tom jsou Asturie, Kastilie a León a Galície, kde už dnes připadá více než 40 důchodců na sto pracujících.
Když se řešení míjí s realitou
OECD navrhuje jasná opatření: prodloužit výpočet důchodu na 35 let pracovní kariéry a obnovit vazbu penzí na očekávanou délku života. Podle organizace by tyto kroky mohly nasměrovat dluh na klesající trajektorii.
Odpověď španělské vlády? Systém nepotřebuje další opatření. Vláda tvrdí, že důchodový systém úspěšně prošel zkouškou a reformy fungují. Navíc namítá, že OECD pracuje se zastaralými daty.
Čísla ale mluví jinak. Poměr přispěvatelů k důchodcům se sice mírně zlepšil z 2,24 v roce 2022 na 2,39 v listopadu 2025, to ale nestačí. A když na začátku roku 2025 počet lidí závislých na veřejných financích poprvé převýšil počet pracujících v soukromém sektoru, není to uklidňující signál.
Španělsko tedy balancuje na hraně demografické propasti. Otázka nezní, zda se systém dostane pod tlak – ale jak velký ten tlak bude a jestli ho země ustojí bez bolestivých škrtů. Možná by stálo za to poslouchat mezinárodní organizace dřív, než bude pozdě. Nebo se snad Španělé naučili žít s tím, že matematika se dá přehlasovat?
Zdroj info: elEconomista.es
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
