Vladimir Putin má zvláštní talent prezentovat problémy jako vítězství. Když ruská ekonomika loni zpomalila z více než čtyř procent na pouhé jedno procento, prezident to nenazval krizí, ale „záměrným krokem v boji proti inflaci“. Jenže za touto rétorikou se skrývá mnohem komplikovanější příběh – příběh ekonomiky, která se vyčerpává ve válce a balancuje mezi statistickou iluzí a strukturálním úpadkem.
Růst, který nic neřeší
Vraťme se o dva roky zpět. V letech 2023 a 2024 ruské HDP rostlo tempem přes čtyři procenta ročně. Západ, který po invazi na Ukrajinu předpovídal ekonomický kolaps, zíral s údivem. Jak je to možné? Odpověď byla prozaická: Kreml pumpoval do ekonomiky obrovské peníze na tanky, rakety a munici. Když stát nakupuje zbraně za stovky miliard rublů, HDP skutečně roste. Otázka je, co vám takový růst přinese kromě čísla v tabulce.
V roce 2025 se tempo propadlo na jedno procento. Mezinárodní měnový fond odhadoval dokonce jen 0,6 procenta, takže Putinova čísla vypadají téměř optimisticky. Pro letošek MMF předpovídá 0,8 procenta, pro příští rok opět jedno procento. Rusko vstoupilo do fáze stagnace – a to je v ekonomice vedené válečnými výdaji alarmující signál.
Putin vysvětluje zpomalení jako nutný krok k potlačení inflace. Centrální banka skutečně zvýšila úrokové sazby až na 16 procent a inflace klesla z 9,5 procenta v roce 2024 na 5,6 procenta loni. Problém je, že vysoké sazby zdražily úvěry, ochladily investice a podniky si stěžují na nedostupnost kapitálu. Ekonomika se ocitla v pasti: buď inflace, nebo stagnace. Kreml si vybral stagnaci a prodává ji jako úspěch.
Stabilita postavená na písku
Ruská ekonomika dnes funguje na principu, který by se dal nazvat „řízenou deformací“. Dominantní stát, loajální oligarchové a tým technokratů udržují makroekonomickou stabilitu – přinejmenším na papíře. Nezaměstnanost je nízká, HDP formálně roste, sankce se daří obcházet. Pod povrchem se ale hromadí problémy: vyčerpávání rezerv, strukturální nerovnováha, produktivita práce stagnuje.
Putin slibuje „obnovení tempa růstu“ a „zlepšení podnikatelského prostředí“. Jak to ale udělat, když značná část zdrojů mizí v nekonečné válce? Centrální banka má za cíl dostat inflaci na čtyři procenta do roku 2027. Statistický úřad Rosstat tento cíl opakuje ve svých prognózách, ale jde o projekci, ne o slib a už vůbec ne o jistotu.
Co to znamená pro nás
Na Českou republiku má tento vývoj minimální přímý dopad. Úspěšně jsme se zbavili závislosti na ruském plynu, ekonomické vazby jsou marginální. Přesto je zajímavé sledovat, jak dlouho dokáže Moskva udržet iluzi stability. Válečná ekonomika může fungovat měsíce, možná roky. Ale věří ještě někdo, že může fungovat donekonečna?
Putin tvrdí, že inflace do konce roku klesne na pět procent a ekonomika se vrátí k růstu. Možná má pravdu. Možná se mu podaří udržet čísla v zelených číslech ještě další rok, dva. Jenže čísla nejsou realita – jsou jen její odraz. A ten odraz začíná být čím dál tím rozostřenější.
Zdroj info: ČTK
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
