Brusel se chystá přímo investovat do těžby v Austrálii. Jde o zásadní posun – od papírových dohod k vlastnictví podílů v dolech. Unijní komisař Maroš Šefčovič po jednání s australskou ministryní pro zdroje Madeleine Kingovou naznačil, že konkrétní projekty budou brzy na stole. Otázka zní: není to trochu pozdě?
Když se Evropa učí těžit (znovu)
Evropa si léta myslela, že suroviny prostě budou. Za rozumnou cenu, kdykoli. Pak přišel covid, energetická krize, geopolitické turbulence. A najednou se ukázalo, že závislost na Číně v dodávkách lithia, vzácných zemin nebo niklu není úplně komfortní pozice pro kontinent, který chce být lídrem zelené transformace.
Austrálie má přitom téměř vše, co Evropa potřebuje. Lithium pro baterie elektromobilů, kobalt pro smartphony, neodym pro větrné turbíny. Většinu těchto surovin ale vyváží do Číny, která má dominantní postavení v jejich zpracování. Surovina se vytěží v Melbourne, zpracuje v Šen-čenu a teprve pak putuje do Evropy – s odpovídající přirážkou a politickým rizikem.
Investice místo memorand
Tentokrát to Brusel myslí vážně. Nejde jen o další memorandum o porozumění – takové už EU s Austrálií podepsala v květnu 2024. Teď se mluví o konkrétních kapitálových vstupech do těžebních a zpracovatelských projektů. Mezi potenciální investory patří Evropská investiční banka, národní rozvojové banky i soukromé firmy.
Zvažují se různé formy financování – od přímých majetkových účastí přes dlouhodobé odběratelské smlouvy až po společné investice. Evropa se zkrátka nechce spokojit s rolí pasivního odběratele.
Není v tom sama. USA už v říjnu podepsaly s Austrálií dohodu o vzácných zeminách, přičemž obě strany slíbily investovat po miliardě dolarů do těžby a zpracování během šesti měsíců. Japonsko si vytvořilo strategickou rezervu kritických surovin. Německo aktivně podporuje australské projekty prostřednictvím svého fondu.
Co z toho plyne pro Česko?
Pro české firmy může strategické partnerství EU s Austrálií otevřít zajímavé příležitosti. Česká republika má tradici v těžebních technologiích a zpracování nerostů. Know-how, které by mohlo najít uplatnění v australských projektech podporovaných evropskými penězi.
Prakticky to ale znamená, že české společnosti budou muset být rychlé a kreativní. Australský těžební sektor je vysoce konkurenční prostředí, kde se pohybují globální hráči. Bez podpory státu nebo evropských institucí to nebude snadné.
Poučení z minulosti?
Evropská unie tvrdí, že se chce vyhnout opakování minulých chyb. Jenže jaké přesně? Že příliš dlouho věřila v neviditelnou ruku trhu? Že podcenila geopolitický rozměr surovinové bezpečnosti? Nebo že nechala Čínu ovládnout celý hodnotový řetězec kritických materiálů?
No, asi všechny dohromady. Což je docela problém. Teď se ukáže, jestli přímé investice do australských dolů přicházejí včas, nebo jestli Evropa jen dohání vlak, který už dávno odjel. A jestli dokáže být v tomto byznysu stejně pragmatická a rychlá jako její konkurenti.
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
