Když se ve Washingtonu sejdou zástupci tří největších vyspělých ekonomik světa, aby mluvili o nerostech, není to jen technická debata geologů. Je to geopolitika v nejčistší podobě. A tentokrát šlo o víc než slova: Spojené státy, Evropská unie a Japonsko se dohodly na strategickém partnerství, které má zlomit čínskou dominanci v dodávkách kritických surovin. Západ se konečně probudil.
Stačí se podívat na čísla. Čína kontroluje přibližně 70 procent světové těžby vzácných zemin a u některých klíčových prvků až 90 procent zpracovatelských kapacit. Lithium, kobalt, kovy vzácných zemin – bez nich si dnes nedokážeme představit výrobu elektromobilů, chytrých telefonů ani stíhaček páté generace. Peking si toho je dobře vědom. Když loni zavedl omezení vývozu některých strategických materiálů, zazněl v západních hlavních městech budíček. Možná pozdní, ale o to hlasitější.
Trilaterální dohoda stojí na dvou věcech. Za prvé, memorandum mezi USA a EU, které má být podepsáno do 30 dnů a zaměří se na podporu projektů v těžbě, rafinaci i recyklaci kritických nerostů. Cílem je diverzifikovat dodávky a posílit poptávku na obou stranách Atlantiku. Spojené státy už podobnou rámcovou dohodu uzavřely s Japonskem – nyní jde o rozšíření této logiky na celý transatlantický prostor.
Za druhé, obchodní iniciativa, která počítá se zavedením cenových minim, subvencí a dalších nástrojů. Má zabránit tomu, aby na trh proudily levné dotované suroviny z Číny, které podkopávají konkurenceschopnost domácích producentů. Americký obchodní zmocněnec Jamieson Greer to nazval „novým rámcem přednostního obchodu s klíčovými surovinami“. Přeloženo do civilní řeči: chceme obchodovat mezi sebou, ne s Pekingem.
Trumpova rezerva a evropská autonomie
Administrativa Donalda Trumpa mezitím spustila projekt „Vault“ – strategickou rezervu kritických nerostů podpořenou deseti miliardami dolarů z Exportně-importní banky a 1,67 miliardy od soukromých investorů. Evropská unie zase vsadila na Akt o kritických surovinách, který vstoupil v platnost v roce 2024 a má posílit její strategickou autonomii. Japonsko podepsalo se Spojenými státy rámcovou dohodu už v říjnu 2025.
Západ si konečně uvědomil jednu věc: energetická a technologická transformace nemůže stát na dodavatelských řetězcích ovládaných jedinou zemí. Přinejmenším ne zemí, která suroviny používá jako politickou páku.
Je to dost?
Čína má náskok několika dekád. Investovala do dolů v Africe, Latinské Americe i Asii, vybudovala zpracovatelské kapacity a ovládla celý hodnotový řetězec. Západní partnerství přichází pozdě – ale snad ne příliš pozdě. Pokud se USA, EU a Japonsko dokážou skutečně koordinovat, mohou vytvořit alternativní ekosystém. Otázkou zůstává, zda k tomu mají dost politické vůle, kapitálu a trpělivosti. Jedna věc je jistá: éra, kdy si Západ mohl dovolit outsourcovat strategické suroviny, skončila. A Washington to tentokrát myslí vážně.
Zdroj info: Reuters
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
