Donald Trump znovu udeřil celními tarify na evropský dovoz, což ohrožuje miliardový obchod mezi EU a USA. Brusel se však odmítá podvolit požadavkům na zrušení svých environmentálních pravidel, jako je mechanismus CBAM, nebo nařízení o odlesňování. Pro Česko to znamená nejen riziko ztráty pracovních míst, ale i dilema mezi klimatickými ambicemi a ekonomickou realitou.
Od volného obchodu k protekcionistickému střetu
Transatlantické vztahy mezi EU a USA byly po druhé světové válce budovány na principech volného obchodu, kdy USA podporovaly evropskou integraci jako protiváhu sovětskému vlivu. Dnes se tyto vztahy otřásají pod tlakem protekcionistické politiky Donalda Trumpa. Již během svého prvního mandátu v letech 2017–2021 Trump uvalil cla na ocel a hliník pod záminkou národní bezpečnosti, což vedlo k odvetným opatřením ze strany EU. Tyto spory zahrnovaly například konflikty kolem dotací pro Boeing a Airbus.
Po Trumpově opětovném zvolení došlo k další eskalaci. V srpnu vstoupila v platnost nová vlna cel: 15 procent na většinu zboží z EU a 50 procent na ocel a hliník, zatímco clo na automobily bylo sníženo z 27,5 na 15 procent. Tato cla by měla přinést USA stovky miliard dolarů do rozpočtu. Pro srovnání, v roce 2024 dosáhl vývoz EU do USA 531,6 miliardy eur, zatímco dovoz z USA činil 333,4 miliardy eur, což znamená obchodní přebytek 198,2 miliardy eur. Trump to vnímá jako nespravedlnost, kterou je třeba napravit. Je to skutečně obrana pracovních míst, nebo jen politický manévr?
Aktuální stav
V létě dosáhly EU a USA rámcové obchodní dohody, která omezila cla na 15 procent pro většinu zboží. EU se zavázala koupit americké LNG, ropu a jaderné produkty v hodnotě 750 miliard dolarů do roku 2028. Tato dohoda funguje jako nouzový ventil – zmírňuje napětí, ale neřeší jádro sporu. Trump tlačí na zrušení zelených regulací EU, které považuje za skryté bariéry. Odkazuje na Zelenou dohodu pro Evropu, strategický rámec EU pro přechod k udržitelné ekonomice do roku 2050. Klíčový je mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který zdaňuje dovoz podle uhlíkové stopy, aby se zabránilo úniku emisí mimo EU, a nařízení o odlesňování (EUDR), zakazující od 30. prosince 2025 dovoz produktů jako káva či palmový olej spojených s odlesňováním.
EU se brání. Evropská komise navrhla dokonce zdvojnásobit cla na dovoz oceli nad kvótu z 25 na 50 procent, inspirovaná úspěchem amerických tarifů. Diplomatická jednání pokračují, ale bez průlomu. Brusel tyto normy vidí jako nástroj globální ochrany klimatu, ne protekcionismus.
Dopady na Česko
Přímý export do USA tvoří méně než 3 procenta našeho celkového exportu, ale nepřímé efekty přes Německo jsou obrovské – stačí si vzpomenout na subdodavatele pro Volkswagen, nebo BMW. Podle odhadů by 30procentní cla zpomalila náš růst o 0,4 procenta v roce 2025 a 1,1 procenta v 2026. Za pět let hrozí ztráta 120–150 miliard korun, plus desetitisíce pracovních míst v průmyslu. České firmy se topí ve vysokých cenách energií kvůli Zelené dohodě a administrativní zátěži ESG reportingu – povinnosti zveřejňovat environmentální a sociální data.
Kterou cestou půjdeme?
V příštích letech se mohou naplnit tři možné scénáře. Prvním je eskalace do plnohodnotné obchodní války s cly až ve výši 20 procent a se spory kolem mechanismu CBAM. Druhou variantou je křehká spolupráce, v níž by EU mohla ustoupit v některých zelených normách. A třetím, nejpravděpodobnějším scénářem, je pokračování fragmentovaného dialogu v oblasti technologií, kde spory o subvence přetrvávají.
Evropská unie bude muset hledat rovnováhu – chránit klima, ale zároveň neoslabit ekonomiku. Pro Česko to znamená nutnost diverzifikovat své obchodní partnery, jak navrhuje iniciativa Global Gateway. Jinak hrozí, že se ocitneme mezi americkým tlakem a evropskými pravidly, které nám svazují ruce.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Zdroj info: Politico.eu, Eurostat, PwC ČR, ČSÚ
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
