Americký ministr zahraničí Marco Rubio přiletěl do Karibiku s jasným vzkazem: Kuba se musí radikálně změnit. Kubánci prý trpí kvůli vlastní vládě, ne kvůli americkým sankcím. Jenže právě Washington od ledna systematicky dusí kubánskou ekonomiku a blokuje dodávky ropy na ostrov. Paradox? Ani ne. Spíš klasická geopolitická hra, kde se humanitární rétorika mísí s tvrdou mocenskou politikou.
Energetická blokáda s lidským srdcem
Spojené státy omezily v lednu 2026 dodávky ropy na Kubu s odůvodněním, že komunistický ostrov – ležící pouhých 140 kilometrů od Floridy – představuje „výjimečnou hrozbu“ pro národní bezpečnost. Koncem února však Washington oznámil, že povolí prodej venezuelské ropy na Kubu. Ovšem jen pod podmínkou, že z toho nebude profitovat režim, ale „obyvatelé ostrova a tamější soukromý sektor“.
Rubio na tiskové konferenci po summitu Karibského společenství ve Svatém Kryštofu a Nevisu varoval: „Pokud tento sektor přistihneme, jak zboží předává režimu nebo podnikům kontrolovaným armádou, tyto licence zrušíme.“ Amerika chce pomáhat Kubáncům, ale ne jejich vládě. Dá se vůbec v centrálně řízené ekonomice oddělit jedno od druhého?
Krize, která má jméno
Kuba se nachází v nejtěžší krizi za poslední desetiletí. Zastavení dodávek ropy z Venezuely paralyzovalo ekonomiku, každodenní výpadky elektřiny trvají hodiny, chybí potraviny, léky i pohonné hmoty. Jamajský premiér Andrew Holness varoval, že další zhoršení situace by destabilizovalo celý region. Mexiko poslalo potraviny, Kanada přislíbila pomoc za 120 milionů korun.
Rubio trvá na tom, že odpovědnost nese výhradně kubánská vláda. „Kubánský lid trpí už dlouho a odpovědnost za to nesou úřady a vláda,“ prohlásil.
Venezuela jako laboratoř změny
Rubioova cesta se odehrála v době, kdy administrativa Donalda Trumpa výrazně zesílila tlak nejen na Kubu, ale i na Venezuelu. Americké speciální jednotky 3. ledna unesly venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, kterého Washington obvinil z narkoterorismu. Rubio zásah obhajoval slovy, že Venezuela je na tom lépe než před intervencí, a vyzval k uspořádání spravedlivých voleb.
Kuba sleduje venezuelský scénář s obavami. Ztratila klíčového dodavatele ropy a hledá pomoc u Ruska a Číny. Moskva přislíbila humanitární dodávky, ale zdaleka ne v objemu, který by krizi vyřešil. Kubánský prezident Miguel Díaz-Canel popřel neoficiální jednání s USA a odsoudil americkou blokádu jako porušení mezinárodního práva.
Incident na moři
Napětí mezi oběma zeměmi eskaluje i na vodě. Kubánská pobřežní stráž ve středu večer zastřelila čtyři lidi na palubě motorového člunu z Floridy v kubánských vodách, dalších šest bylo zraněno. „Jakmile získáme více informací, budeme připraveni reagovat odpovídajícím způsobem,“ reagoval Rubio opatrně.
Cena změny
Rubio má pravdu v tom, že kubánský režim selhal. Centrálně plánovaná ekonomika, absence politických svobod a neschopnost provést nutné reformy přivedly ostrov na pokraj kolapsu. Zároveň však platí, že americké embargo situaci dramaticky zhoršuje. Blokáda je nástroj nátlaku, který dopadá především na běžné lidi.
Kuba se skutečně musí změnit. Ale stane se tak pod tlakem zvenčí, nebo zevnitř? A co když změna přijde až poté, co ostrov projde ještě hlubší krizí? Rubio nabízí vizi radikální transformace, ale cesta k ní vede přes utrpení milionů lidí. Je to cena, kterou stojí za to zaplatit?
Zdroj info: ČTK
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
