Devatenáct balíčků sankcí proti Moskvě. Estonsko, Lotyšsko, Litva a Finsko patří k jejich nejhlasitějším zastáncům. Teď za to platí ekonomickou daň – a Evropská komise jim chce pomoci. Čím vlastně?
Když Evropská unie od února 2022 schválila devatenáct balíčků sankcí proti Rusku, málokdo počítal s tím, že některé členské státy zasáhnou víc než jiné. Pobaltské země a Finsko se ocitly v první linii – nejen geograficky, ale i ekonomicky. Obchod kolabuje, turisté zmizeli, investice odtékají. A jako by to nestačilo, přidejte inflaci po pandemii a propad cen nemovitostí, který firmám ztěžuje získat úvěry. Estonsko příští rok poroste jen o 0,6 procenta, což je hluboko pod průměrem EU. Finsko dokonce porušilo rozpočtová pravidla Unie kvůli nadměrným výdajům a ekonomickému útlumu.
Komisař pro regionální politiku Raffaele Fitto sice připravuje plán pomoci, ale o velkorysosti se dá pochybovat. Sedmiletý unijní rozpočet byl sice nedávno navýšen, jenže nový přijde až v roce 2028.
Sankce fungují – ale ne zadarmo
Pobaltské státy se staly jádrem nejtvrdšího křídla v EU, pokud jde o postoj k Rusku. Není divu, historická zkušenost s Moskvou je naučila nedůvěřovat polovičatým řešením. Sigitas Mitkus, náměstek litevského ministra zahraničí, to formuloval jasně: „Chceme zvláštní pozornost pro náš region, protože vidíme negativní dopad geopolitické situace.“ Sankce proti Rusku jsou správné, ale někdo za ně musí zaplatit víc než ostatní.
Estonský ministr financí Jürgen Ligi to vidí na vlastní oči. „Lidé, kteří měli přeshraniční vazby s ekonomickými přínosy, o ně přišli,“ říká. „Estonská ekonomika utrpěla za války nejvíc – problémy jsou s investicemi i pracovními místy.“
Přitom pobaltské země prokázaly pozoruhodnou odolnost. Dokázaly se od ruského trhu efektivně odpojit a přeorientovat obchod na Západ. Ale to neznamená, že to bylo bez bolesti. Moskva navíc uvalila protisankce na stovky občanů Litvy, Lotyšska a Estonska – včetně ministrů a vysokých úředníků. Hybridní hrozby a vojenské napětí rostou.
Co Brusel nabídne?
Fittův plán má být představen na summitu východoevropských lídrů v Helsinkách 16. prosince. Pobaltské země už teď přicházejí s dlouhým seznamem přání: preferenční přístup k unijním fondům od roku 2028, uvolnění pravidel státní podpory, záruky Evropské investiční banky pro firmy ochotné investovat v regionu.
Problém je, že do roku 2028 zbývají ještě tři roky. A současný rozpočet EU je téměř vyčerpaný. „Můj dojem je, že na summit nikdo nepřijde s novými penězi, ale s nápady, které lze realizovat v příštím rozpočtovém rámci,“ řekl další unijní diplomat.
Komisař pro ekonomiku Valdis Dombrovskis v úterý přiznal, že Brusel „bude brát v úvahu obtížnou ekonomickou situaci Finska, včetně geopolitiky a uzavření ruské hranice“. To zní empaticky. Ale empatií se ekonomika nerozhýbe.
Pobaltí tedy dostane pozornost, možná i sliby. Peníze? Ty přijdou – ale až za tři roky. Do té doby budou muset tyto země spoléhat hlavně sami na sebe. Což, upřímně řečeno, dělají už dlouho.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
