NATO chce místo u stolu. Jenže stůl je v Moskvě

Když tě pozvou až po večeři

Situace je poněkud absurdní. Země NATO dva roky vyzbrojovaly Ukrajinu, trénovali její vojáky, dávali jí zpravodajské informace – a teď o mírových plánech čtou v novinách jako všichni ostatní. Koncem listopadu unikl návrh dohody mezi USA a Ruskem: ztráta území, žádné jednotky na Ukrajině, a hlavně – Kyjev nikdy nesmí vstoupit do NATO. Generální tajemník Mark Rutte sice označil plán za „slibný“ se „silnými prvky“, ale základní problém zůstává. Washington jedná s Moskvou a Brusel čeká na zprávy.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio na středeční schůzku ministrů NATO do Bruselu vůbec nepřišel – poslal zástupce. Diplomaté to veřejně bagatelizují („Rubio je extrémně zaneprázdněný“), ale v kuloárech to vnímají jako jasný signál priorit Washingtonu.

Červené linky na papíře

NATO se snaží definovat své „červené linky“. Jde hlavně o to, jestli může Ukrajina do NATO, kde budou stát vojáci a zbraně, a jestli se vůbec někdo bude držet mezinárodního práva. Problém je, že tyto linky zatím existují hlavně v prohlášeních.

Když Evropané přišli s vlastním protinávrhem, obsahoval kompromisy, které by ještě před rokem byly nemyslitelné: pakt o neútočení mezi NATO a Ruskem, žádné trvalé jednotky na Ukrajině, stíhačky v Polsku místo na ukrajinském nebi. Částečně je to geopolitika – přímé zapojení aliance by prý mohlo vyprovokovat širší konflikt s Ruskem. Putin to v úterý připomněl svým obvyklým stylem: „Nebudeme bojovat s Evropou, řekl jsem to už stokrát. Ale pokud Evropa chce bojovat s námi, jsme připraveni hned teď.“

Kdo vlastně rozhoduje?

Zajímavé je, že zatímco se NATO snaží získat místo u stolu, uvnitř aliance panuje nejistota, jak vůbec komunikovat s Ruskem. Rada NATO-Rusko, formální platforma pro dialog, je v kómatu. Někteří diplomaté se ptají, jestli ji vůbec oživovat, nebo raději používat USA jako prostředníka. Což je trochu paradoxní – aliance s dvaatřiceti členy by potřebovala Spojené státy jako tlumočníka pro rozhovor s Moskvou?

Americký velvyslanec přo NATO Matthew Whitaker formálně informoval spojence o průběhu jednání až v pondělí – skoro dva týdny poté, co první návrh unikl na veřejnost. To není zrovna ukázka koordinace mezi partnery, kteří mají sdílet společnou strategii.

Co z toho plyne?

Příběh NATO a mírových rozhovorů o Ukrajině je vlastně příběhem o tom, jak se mění mocenská dynamika uvnitř západní aliance. Spojené státy vedou hru, Evropa se snaží dohánět, a NATO jako instituce zjišťuje, že její role není automatická. Rutte sice opakuje, že „otevřené dveře“ pro nové členy stále platí, ale zároveň přiznává, že pro vstup Ukrajiny „momentálně neexistuje konsenzus“.

Pokud se rozhodne o budoucnosti evropské bezpečnosti bez NATO, k čemu je vlastně aliance dobrá? A pokud aliance nemá sílu prosadit své podmínky ani v otázce, která se jí přímo týká, co to vypovídá o její relevanci v měnícím se světě?

Zdroj info: Politico.eu

Autor: Josef Neštický

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT