Budapešť a Bratislava neberou unijní plán na konec ruského plynu jako hotovou věc. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó oznámil, že obě země podají žalobu k Soudnímu dvoru EU a budou požadovat pozastavení celého projektu REPowerEU.
Jde o poslední pokus zabránit tomu, co považují za existenční hrozbu – a zároveň o test, jak daleko může Brusel zajít v prosazování společné energetické politiky.
Když většina přehlasuje menšinu
Rada Evropské unie se tento týden dohodla s Evropským parlamentem na postupném ukončení dovozu ruského plynu do podzimu 2027. Klíčové je, že k prosazení návrhu stačila kvalifikovaná většina – Maďarsko a Slovensko tedy mohly být přehlasovány.
Szijjártó v tom vidí zásadní problém: „Toto nařízení je obrovským právním podvodem, protože se jedná o jasně sankční opatření, které by vyžadovalo jednomyslné schválení.“ Jeho logika má svou vnitřní konzistenci. Sankce vyžadují jednomyslnost. A energetika? Ta podle smluv patří státům, ne Bruselu. Jenže Brusel celou věc zarámoval jinak – jako součást plánu REPowerEU na zajištění energetické nezávislosti. A tam už stačí většina.
Dědictví Sovětského svazu
Maďarsko a Slovensko mají problém, který Západ nezná: jejich energetická infrastruktura pochází z dob studené války. Hlavní ropovody a plynovody směřují na východ. Ano, existují alternativní trasy – ropovod Adria, interkonektory s Rakouskem, Českem nebo Polskem. Jenže kapacita těchto tras nestačí k úplnému nahrazení ruských dodávek.
Zatímco Česko dokončilo koncem roku 2024 rozšíření ropovodu Transalpinský (TAL) a může plně nahradit dodávky z ruské Družby, Budapešť a Bratislava takovou alternativu nemají. Slovensko má sice dlouhodobé smlouvy na dodávky plynu do roku 2027, ale to je jen odklad nevyhnutelného. Szijjártó varuje před „prudkým nárůstem cen“ a ohrožením dodávek. Přestavba celé energetické infrastruktury během dvou let je technicky i finančně náročný úkol.
Fico váhá
Zajímavé je, že slovenský premiér Robert Fico zatím nepotvrdil, že se k maďarské žalobě skutečně připojí. Možná čeká, jak se vyvine situace. Možná kalkuluje s tím, že Brusel nakonec ustoupí. Nebo prostě váhá mezi ekonomickou racionalitou a politickým tlakem.
Evropská unie má jasný cíl: připravit Kreml o příjmy z prodeje energií, které financují válku na Ukrajině. Z tohoto pohledu dává zákaz dovozu smysl. Jenže ekonomická realita je složitější. Cena plynu se odvíjí od spotových trhů – neexistuje specifická „ruská“ cena, která by byla automaticky nižší. Kritici proto upozorňují, že Rusko díky sankcím bohatne na vysokých cenách, zatímco Evropané chudnou.
Kdo koho přetlačí
Soudní dvůr EU bude muset rozhodnout o fundamentální otázce: Může Brusel vnucovat členským státům energetickou politiku kvalifikovanou většinou, nebo jde o sankční opatření vyžadující jednomyslnost? Odpověď ovlivní nejen budoucnost ruského plynu v Evropě, ale i samotnou povahu evropské integrace.
Jedno je jasné: doba, kdy jsme si mysleli, že plyn je jen byznys, je pryč. Teď je to politika. A otázka zní, kdo koho nakonec přetlačí.
Zdroj info: ČTK
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
