Emmanuel Macron přiletěl do Pekingu s jasným cílem: přesvědčit Čínu, aby pomohla ukončit válku na Ukrajině. Francouzský prezident strávil tři dny v Číně, setkal se s Si Ťin-pchingem v monumentální Velké síni lidu a zdůraznil, jak zásadní je dialog mezi oběma zeměmi. Jenže co když druhá strana vidí tento dialog trochu jinak?
Velká slova, malá očekávání
Macron do Pekingu nepřijel s prázdnou. Doprovázel ho tým 35 vrcholných manažerů z firem jako Airbus, EDF nebo Danone. Francie má s Čínou obchodní deficit v řádu desítek miliard eur ročně a Peking představuje významnou část celkového francouzského obchodního schodku. Paříž potřebuje Peking víc, než by se jí možná líbilo přiznat.
Francouzský prezident přesto dorazil s ambiciózní agendou. Vedle posílení ekonomické spolupráce v letectví, jaderné energii či umělé inteligenci měl na stole hlavně Ukrajinu. „Doufám, že se Čína připojí k našim snahám o co nejrychlejší dosažení alespoň příměří,“ prohlásil Macron a apeloval na moratorium útoků na kritickou infrastrukturu.
Si Ťin-pching odpověděl diplomaticky, jak se dalo čekat: „Čína podporuje všechny snahy směřující k míru.“ Konkrétní závazky? Žádné. Tlak na Rusko? Ani zmínka. Místo toho čínský prezident zopakoval mantru o „mírové dohodě přijatelné pro všechny strany“ – formulaci, která zní hezky, ale v praxi znamená přesně nic.
Francie jako prostředník, kterému nikdo nevolal
Macronova mise odráží širší problém evropské diplomacie. Francie se snaží profilovat jako klíčový hráč v úsilí o mír na Ukrajině, přinejmenším jako most mezi Washingtonem a Pekingem. Problém je, že ani jedna strana o takový most příliš nestojí.
Čína od začátku konfliktu poskytuje Rusku silnou diplomatickou podporu a ekonomickou pomoc prostřednictvím zvýšeného obchodu. Peking sice formálně zaujímá neutrální postoj, ale jeho „neutralita“ má jasný nádech. Jak poznamenal jeden z analytiků, Čína od Macronovy návštěvy očekává spíše „teplá slova, vágní závazky k dialogu a možná nějaké obchodní oznámení“ než skutečné kroky v otázce Ukrajiny.
Francie mezitím nabízí vlastní bezpečnostní záruky – Macron dokonce naznačil možnost vyslání francouzských jednotek na Ukrajinu v případě mírové dohody. Čína zvažuje podobný krok pod mandátem OSN. Jenže zatímco Paříž mluví o „evropské jednotě“ a obává se, že evropské zájmy budou opomenuty v americko-ruských jednáních, Peking hraje vlastní hru. A ta spočívá v udržování dobrých vztahů s Moskvou při současném budování vlivu v Evropě.
Co z toho plyne?
Macronova návštěva Pekingu byla plná symboliky – čestná stráž, státní hymny, společná cesta do Čcheng-tu, což je gesto, které Si zahraničním hostům dopřává jen zřídka. Ale za pompou se skrývá tvrdá realita: Francie potřebuje Čínu víc, než Čína potřebuje Francii.
Ekonomická spolupráce bude pokračovat, smlouvy budou podepsány, koňak možná získá další výjimky z cel. Ale pokud jde o Ukrajinu, Macron odjíždí s prázdnou. Čína nemá důvod tlačit na Rusko, dokud jí to nevyhovuje. A Francie, navzdory všem snahám, nemá páky, jak Peking přesvědčit.
Oproti loňsku, kdy Si navštívil Paříž, se situace příliš nezměnila. Francie stále balancuje mezi rolí partnera, konkurenta a „systémového rivala“ Číny. Jenže v této hře má Peking lepší karty. A Macron to ví.
Zdroj info: ČTK
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
