Brusel se chystá rozhodnout, zda bude EU upřednostňovat vlastní výrobky před těmi ze zahraničí. Česko spolu s osmi dalšími zeměmi ale říká: pozor, takhle si můžeme uškodit víc, než pomoci. Ministr průmyslu Lukáš Vlček varuje, že ochrana musí mít své meze.
Francouzský sen o evropské soběstačnosti
Francie už desítky let sní o tom, že Evropa bude nakupovat především evropské zboží. Levné dovozy z Asie, zejména v oblasti čistých technologií a těžkého průmyslu, Paříž trápí už dlouho. Tentokrát se zdálo, že se jí sen splní – Evropská komise měla ještě v prosinci představit iniciativu, která by produkty „made in Europe“ systematicky zvýhodňovala při veřejných zakázkách. Jenže pak přišel odpor. A nebyl malý.
Česko sepsalo takzvaný non-paper, neoficiální dokument určený k diskusi, který podepsalo Estonsko, Finsko, Irsko, Lotyšsko, Malta, Portugalsko, Švédsko a Slovensko. Podporu naznačily i Německo, Polsko nebo Maďarsko. Výsledek? Komise návrh odložila na 28. ledna. Pro francouzského komisaře Stéphana Séjourného, do jehož gesce iniciativa spadá, to znamená pořádnou ránu.
Co je vlastně v sázce
Jde o víc než jen symboliku. Evropské preference by mohly společnosti v EU stát ročně přes 10 miliard eur. Důvod je prostý: firmy by musely kupovat dražší evropské komponenty místo levnějších alternativ odjinud. Elektrické autobusy, solární panely, ocelové konstrukce – všechno by se mělo vyrábět v Evropě, i když by to znamenalo vyšší cenu.
Český non-paper varuje před nezamýšlenými důsledky. „Jakákoli forma evropské preference se musí vyhnout nezamýšleným důsledkům pro otevřenost nebo integritu jednotného trhu,“ stojí v dokumentu.
Upřednostňování domácích produktů by totiž mohlo narušit složité dodavatelské řetězce. Omezilo by to konkurenci. Evropské firmy by přišly o možnost výběru a spotřebitelé by platili víc – a to v době, kdy se Evropa snaží udržet krok s globální konkurencí.
Ochrana ano, izolace ne
Lukáš Vlček to po jednání v Bruselu shrnul jasně: „Evropa by si měla chránit určitá strategická odvětví, jako je například ocelářství, zároveň by ale měla zůstat otevřená vůči investicím s vysokou přidanou hodnotou z dalších zemí.“
Přinejmenším v tomto má Česko jasno. Strategická odvětví chránit, ale neizolovat se od světa. V současné geopolitické situaci, kdy se vztahy mezi velkými bloky komplikují, by podle českého dokumentu měla EU naopak „diverzifikovat, prohloubit a rozšířit vztahy s našimi podobně smýšlejícími partnery“.
Německo, které dlouho stálo po boku Francie, nedávno zmírnilo svůj postoj. Snaží se zastavit úpadek automobilového průmyslu a dalších odvětví. Ukazuje se, že i ti, kteří dřív volali po ochraně, začínají chápat, že příliš rigidní pravidla mohou uškodit víc než pomoci.
Leden ukáže
Evropská komise má teď čas do konce ledna, aby návrh přepracovala. Snaží se ho zmírnit – obává se totiž nejen dopadu na konkurenceschopnost unie, ale i nadměrného čerpání veřejných prostředků na nákup dražších evropských produktů.
Dokáže Brusel najít rovnováhu mezi ochranou strategických odvětví a zachováním otevřenosti, která Evropě po desetiletí přinášela prosperitu? Nebo zvítězí protekcionismus, který možná potěší některé výrobce, ale zbytek ekonomiky zatíží?
Česko každopádně ukázalo, že i malá země dokáže zformulovat jasný postoj a najít spojence. A že v debatě o budoucnosti Evropy má co říct.
Zdroj info: ČTK, Financial Times
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
