Trump to prodával jako vítězství. Jakarta to viděla jinak. Když americký prezident v červenci uzavřel s Indonésií novou obchodní dohodu, Bílý dům mluvil o úspěchu. Padesát boeingů, energie za 15 miliard, zemědělské komodity za 4,5 miliardy – to všechno měla Indonésie nakoupit. Výměnou USA slíbily snížit hrozbu cel z 32 na 19 procent. Jenže teď přichází druhé kolo. A Jakarta říká dost.
Washington totiž chce do dohody vetkat takzvané „poison pill“ klauzule – jedovaté pilulky, které by Indonésii znemožnily uzavírat podobné dohody s třetími zeměmi, zejména s Čínou. Právě tady indonéská vláda staví barikádu.
Asymetrie s příchutí nátlaku
Nová obchodní dohoda stanovuje 19 – ti procentní clo na indonéské zboží dovážené do USA – zatímco americké produkty vstupují na indonéský trh s nulovým clem. Asymetrie, která by v jiné době vyvolala bouři odporu. Ale v éře Trumpovy celní politiky platí jiná pravidla. Jakarta raději přijala nevýhodné podmínky, než by riskovala ještě tvrdší sankce.
Indonésie do USA vyváží palmový olej, elektroniku, obuv, pneumatiky, přírodní kaučuk a mražené krevety. Spojené státy naopak dodávají ropný plyn, sójové boby a acyklické uhlovodíky. Podle údajů Observatory of Economic Complexity dosáhl celkový obchod mezi oběma zeměmi v roce 2023 úrovně 39,2 miliardy dolarů, přičemž USA evidovaly deficit přes 16 miliard. Právě tento deficit je trnem v oku Washingtonu – a důvodem, proč Trump tlačí na „vyrovnání“ prostřednictvím masivních indonéských nákupů.
Evropa jako pojistka
Zatímco s USA se Jakarta potýká s tvrdými podmínkami, v posledních měsících zrychlila jednání s Evropskou unií o Komplexní dohodě o hospodářském partnerství (CEPA). Agresivní celní politika USA donutila Indonésii – stejně jako další asijské ekonomiky – urychlit hledání alternativních obchodních partnerů. Brusel se ukázal jako ochotnější partner než Washington.
Dohoda, která vznikla pod hrozbou sankcí a obsahuje jednostranné závazky, těžko může být vnímána jako partnerství rovných. Spíše připomíná vztah, kde silnější diktuje podmínky slabšímu. Ekonom Arianto Patunru z Australské národní univerzity to vyjádřil jasně: „Indonésie se ocitla v pasti mezi geopolitickým tlakem a ekonomickou realitou.“
Jedovatá pilulka, kterou Jakarta nechce spolknout
„Poison pill“ klauzule by Indonésii fakticky znemožnily manévrovat mezi velkými hráči – USA a Čínou. V době, kdy se globální obchod fragmentuje do soupeřících bloků, by taková klauzule znamenala strategickou sebevraždu. Jakarta by se musela definitivně přiklonit k jednomu táboru, což by ji připravilo o flexibilitu a vyjednávací páky.
Přetahovaná teprve začíná. Washington má k dispozici celou škálu nástrojů – od dalších cel přes finanční sankce až po politický tlak. Jakarta má zase geografickou výhodu, rostoucí ekonomiku a alternativní partnery.
Éra, kdy USA mohly diktovat obchodní podmínky bez odporu, definitivně skončila. Asijské ekonomiky se totiž naučily diverzifikovat rizika.
Zdroj info: Financial Times
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
