Berlínská policie nedávno prohledala dům konzervativního komentátora a bývalého univerzitního profesora Norberta Bolze. Důvodem byl jeho příspěvek na sociálních sítích, který podle vyšetřovatelů mohl obsahovat slogan z nacistické éry. Tento případ otevírá otázku: Kde končí satira a začíná trestný čin? A co to vypovídá o stavu svobody slova v největší evropské demokracii?
Když ironie skončí u soudu
Bolz ironicky komentoval titulek levicového deníku, což vedlo k vyšetřování kvůli podezření z „použití symbolů protiústavních organizací“. Berlínské státní zastupitelství potvrdilo, že prohlídka byla součástí oficiálního vyšetřování. Sám Bolz se k situaci vyjádřil s hořkostí, když poznamenal, že se bude v budoucnu vyjadřovat opatrněji.
Podobné případy nejsou v Německu ojedinělé. Policie a státní zastupitelství stále častěji stíhají autory online příspěvků. Jeden uživatel byl dokonce odsouzen k podmíněnému trestu za zveřejnění satirického meme. Otázkou zůstává, co přesně „nezákonné“ znamená a kdo to definuje.
Mezi ochranou a cenzurou
Svoboda projevu je v Německu zakotvena v článku 5 Ústavy. Od roku 2018 však platí zákon o potírání nenávisti na internetu (NetzDG), který sociálním sítím ukládá povinnost rychle mazat nezákonný obsah. Regulace je dále utvářena celoevropským Aktem o digitálních službách (DSA) a jeho německou implementací prostřednictvím zákona DDG.
Právní rámec je tedy jasný, ale kde leží hranice mezi ochranou před nenávistí a potlačováním nepohodlných názorů? Evropská unie přijala v březnu 2024 Evropský zákon o svobodě médií (EMFA), který je plně použitelný od srpna 2025. Přesto praxe ukazuje, že papírové záruky nemusí stačit.
Co z toho plyne pro nás?
Česká republika se v roce 2025 posunula na 10. místo ve světovém žebříčku svobody tisku – zlepšení o sedm příček oproti předchozímu roku. Německo i Česko sdílejí společné hodnoty v oblasti svobody slova a tisku. Přesto bychom měli sledovat, co se děje za našimi západními hranicemi. Pokud může být v Berlíně profesor vyšetřován za ironický tweet, není to jen německý problém.
Organizace monitorující svobodu tisku neevidují specifickou kategorii pro domovní prohlídky u novinářů v souvislosti s jejich online aktivitami – což samo o sobě vypovídá o tom, jak nový a neprobádaný je tento terén. Jsme svědky experimentu v reálném čase: Jak daleko může demokratický stát zajít v regulaci online prostoru, aniž by se stal něčím, před čím měl chránit?
Zdroj info: politico.eu, brusselssignal.eu, europa.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
