Windfall tax, volně přeloženo jako dan z neočekávaného zisku, se stal v posledních měsících jedním z nejvíce diskutovaných potenciálních nástrojů pro navýšení příjmů státního rozpočtu. Daň je obhajována mimo jiné i proto, že na rozdíl od klasických daní nemá deformovat tržní strukturu.
Je však toto tvrzení skutečně pravdivé?
Každá daň má na cenu statku a celkovou tržní strukturu dle ekonomické teorie následující efekt – zvýšení ceny a tzv. ztrátu mrtvé váhy, vedoucí k poklesu obchodovaného množství. Konkrétní rozdělení dopadů daně na spotřebitele a výrobce pak určuje jejich elasticita, tedy schopnost opustit trh nebo přejít na vhodný substitut. V situaci, kdy je pro spotřebitele téměř nemožné opustit trh, a jeho poptávka je tedy neelastická, je pak většina daňového břemene přenesena právě na jejich bedra.
V současnosti se pak uvažuje o uvalení daně z mimořádného zisku na energetické společnosti – tedy instituce, jež mají díky současné ekonomické situaci zvýšené zisky. Dle obhájců ‘windfall tax’ totiž poskytovatelé těchto služeb profitují zejména ze zvýšených cen energií, nikoliv z efektivnějšího poskytování jimi nabízených statků.
Výše uvedená argumentace se samozřejmě ve světle toho jaké mají daně vliv na cenu produktů a služeb zdá samozřejmě absurdní. V konečném důsledku by totiž zavedení této daně znamenalo pouze další zdražení již tak nedostatkových komodit. Dá se říci, že poptávka po energii je v současné situaci velice neelastická a zavedení této daně by tedy v důsledku pouze znamenalo přenesení těchto dodatečných nákladů na spotřebitele.
Zastánci této politiky se pak snaží vyobrazit tento typ daně jako imunní vůči výše zmíněným efektům. Nicméně jestli se jedná nebo nejedná o mimořádný příjem nijak neovlivňuje základní ekonomické chování firem – a to maximalizovat svůj zisk.
Klasickou odpovědí by na tuto situaci pak mohlo být jistě volání po regulaci ceny, nicméně tato politika by způsobila pouze ještě větší neochotu firem poskytovat své statky, čímž by pak tato politika vyvolala dominový efekt dalších veřejných výdajů a zdražování.
FILIP BLAHA, analytik CETA
Foto: Pixabay
Zdroj: CETA
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
