Sedm evropských států – od Baltu po Skandinávii – se shodlo: dost bylo polovičatých opatření. Německo a Polsko vedou koalici, která chce rozšířit cla na ruskou ocel, hnojiva a chemikálie v hodnotě 5,4 miliardy eur. Produkty, které dosud proudí do Unie téměř bez překážek. A právě to má skončit.
Ocel: velký byznys uprostřed války
Ocel patří mezi nejvýznamnější ruské exporty do EU mimo energetický sektor. Zatímco evropské ocelárny bojují o přežití, ruský materiál proudí dál. Koalice tvořená Estonskem, Finskem, Německem, Lotyšskem, Litvou, Polskem a Švédskem proto před pondělním jednáním ministrů obchodu v Bruselu předložila konkrétní požadavek: vyšší cla na ruskou ocel, zrušení kvót na dovoz draselných hnojiv a omezení dovozu anorganických chemikálií včetně amoniaku.
Hnojiva: díra v systému
Zatímco EU v červenci zavedla cla na dusíkatá hnojiva, draselná zůstala stranou. Dovoz v rámci kvóty 837 tisíc tun ročně probíhá s nulovým clem – teprve po překročení limitu platí zákaz. Koalice navrhuje buď kvótu zrušit, nebo zavést cla podobně jako u dusíkatých hnojiv.
Nikdo přitom nechce, aby farmáři platili dvojnásobek za hnojiva – proto návrh počítá s přechodným obdobím a zohledněním stability cen. Jenže otázka zní: má smysl dotovat evropské zemědělství a zároveň financovat ruskou válečnou ekonomiku?
Chemikálie s dvojím využitím
Zajímavější je třetí kategorie – anorganické chemikálie. Amoniak má totiž dvojí využití: v zemědělství i v obranném průmyslu. Podle návrhu by ruský dovoz mohly nahradit americké dodávky – USA patří mezi největší světové výrobce. Chemikálie s jaderným využitím by pak měly být postupně vyřazeny v souladu s iniciativou REPowerEU.
Paradox na vlastní kůži
Česká republika situaci zná z první ruky. Dovoz ruské oceli letos dosáhl rekordních 537 tisíc tun, což je meziroční nárůst o 43 %. Domácí ocelárny zvažují přesun výroby do zahraničí, což by znamenalo konec téměř dvousetleté tradice – první vysoká pec v Třinci byla vystavěna v roce 1828. Situace je, jak říkají sami výrobci, „smrtící pro celé odvětví“.
Berlín a Varšava se staly klíčovými hybateli zpřísňování sankcí. Německo pod vedením velké koalice CDU/CSU a SPD v čele s kancléřem Friedrichem Merzem a Polsko premiéra Donalda Tuska sdílejí jasný postoj: ekonomická bezpečnost Evropy vyžaduje snížení závislosti na Rusku. Jak zaznělo v jedné z debat: „Nemůžete nikomu, kdo pracuje v našem ocelářském průmyslu, vysvětlit, proč Evropa stále nechává trh otevřený pro Putina.“
Evropský parlament už v květnu 2025 schválil zvýšení cel na hnojiva a některé zemědělské produkty z Ruska a Běloruska. V říjnu přišel 19. balíček sankcí zaměřený na energetiku a obcházení stávajících opatření. Přesto – tři roky po začátku války – EU stále nakupuje kritické produkty z Ruska ve velkých objemech.
Otázka tedy zní: dokáže Evropa konečně sladit slova s činy? Nebo budeme i nadále sledovat, jak ruské komodity proudí na náš trh, zatímco naše firmy zavírají?
Zdroj info: Euractiv
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
