Poradna: Dnešní třicátníky čekají v penzi hodně krušné časy

Co to ale bude znamenat pro reálnou výši našich penzí? Dostaneme od státu alespoň dnešní důchody? Vyhlídky příliš růžově nevypadají.
Česká populace stárne, a to takřka nepřetržitě. Společně s kvalitnější zdravotní péčí se trvale zvyšuje věk dožití obyvatel České republiky. Zatímco v roce 1950 bylo pouze osm procent populace starší 65 let, dnes je to víc než dvojnásobek. V Česku jsou v této věkové skupině nyní zhruba dva miliony lidí, což představuje 19 procent všech obyvatel. 

Už nyní má důchodový systém značný schodek a nedá se očekávat, že by se na tom něco změnilo. Změny důchodového systému jsou v nedohlednu. Nedávno poslanci odhlasovali stanovení věkového stropu pro odchod do penze na 65 let. Změna se dotkne lidí narozených po roce 1965. Tento krok tak nejdříve ucítíme až v roce 2030. Jenže – kdo bude v té době důchody platit?

V roce 2030 bude v důchodovém věku už skoro čtvrtina české populace (2,5 milionu). Lidí v produktivním věku (15–65 let) bude v té době 6,5 milionu. Od tohoto čísla ale musíme odečíst ještě osoby neplatící sociální pojištění – studenty, matky na mateřské, nezaměstnané, invalidy a mnoho dalších.

Podle predikcí Českého statistického úřadu bude situace nejhorší mezi lety 2050 a 2060. V penzi totiž budou ty nejsilnější ročníky – zejména lidé, kteří jsou dnes okolo třicítky. Důchodců v té době bude pravděpodobně už přes tři miliony, tedy skoro třetina všech obyvatel. Poměr pracujících a důchodců by tak v té době mohl dosáhnout parity.

Když vezmeme v úvahu, že v roce 2016 činil průměrný starobní důchod v Česku zhruba 11 500 korun a průměrná mzda okolo 27 500 korun, tak to znamená, že důchodce pobírá více než 40 % průměrné mzdy. Jenže růst důchodů se odvíjí od inflace, nikoli od růstu mezd, a zároveň bude populace stárnout, takže tato čísla budou v roce 2050 neporovnatelná. Dá se očekávat, že v té době by důchod mohl spadnout někam na pětinu průměrné mzdy. To už bude pořádný rozdíl. Převedeno do dnešních čísel, důchodci by si měli vystačit s 5 500 korunami na měsíc. Za to dnes na mnoha místech Česka nezaplatíte ani nájem jednopokojového bytu.

Pokud nedojde k radikální změně systému, čekají dnešní třicátníky opravdu krušné časy. Klidný a pohodový důchod budou mít asi jen ti, kteří si situaci již dnes uvědomují a myslí na zadní vrátka. Nejdůležitější pro ně bude mít vlastní bydlení a nebýt zatížen úvěrem. Protože nájmy a ceny nemovitostí porostou rychleji než důchody.

Jestliže si ale lidé budou chtít udržet svůj standard z doby, kdy chodili do práce, bude pro ně nezbytné si ještě mimo státní systém naspořit alternativně v soukromé sféře. Určitou cestou by bylo znovu zavést druhý pilíř penzijního systému s možností spořit si vedle sociálního pojištění ještě na svůj účet, ale tato možnost již dnes v Česku není. Pokusy o její zavedení skončily nezdarem, a proto se musíme spoléhat pouze sami na sebe.

V případě vlastního spoření na důchod je nutné si uvědomit, že posílat si pár stovek do penzijního připojištění skoro jistě stačit nebude. Propočet je jednoduchý: kdybyste si spořili 30 let pětistovku, dejme tomu, s dvouprocentním zhodnocením, tak budete mít na důchod i se státním příspěvkem naspořeno něco málo přes 300 tisíc korun. Jenže tato suma za 30 let nebude ta samá jako dnes. Při propočtu mírné dvouprocentní inflace to bude v dnešních penězích zhruba 181 tisíc korun. Při vypočtení jednoduché desetileté renty byste tedy měli k důchodu v dnešních penězích příspěvek 1 500 korun.

Pokud si chcete skutečně zodpovědně spořit na stáří, nevystačíte si s měsíčním příspěvkem v řádu stokorun, ale spíše tisícikorun. Využít byste přitom měli široké portfolio finančních služeb, a ne jen penzijní připojištění. Ten správný mix musí být složen z několika produktů finančního trhu, jako jsou například podílové fondy životního cyklu, doplňkové penzijní spoření nebo stavební spoření. V případě, že jsou všechny tyto složky rozumně nastaveny, můžou vás v konečném důsledku zajistit na stáří tak, abyste si nemuseli výrazně snižovat svoji životní úroveň. Myslete na to již dnes, protože čas, který máte před sebou, může hrát ve váš prospěch – když začnete spořit včas.

Aleš Pixa, regionální ředitel OVB Allfinanz 

Aleš Pixa o sobě
Narodil jsem se před jedenačtyřiceti lety v Písku a už odmala byl mým největším vzorem můj dědeček, který řídil firmu. I díky jeho vzoru bylo mým cílem pracovat v managementu, nejlépe v oblasti financí. Tomuto odvětví jsem se rozhodl jít naproti studiem Ekonomické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Finančnímu poradenství jsem se začal věnovat v tomtéž městě ještě během studia a je téměř neuvěřitelné, že mě tato profese provází již polovinu mého života. Mou nejoblíbenější četbou jsou životopisy úspěšných lidí, ze kterých čerpám inspiraci, motivaci a ponaučení. Ve svém volném čase se hodně věnuji sportu, nejraději mám tenis, golf a badminton. K aktivnímu životnímu stylu vedu spolu s manželkou i své dvě dcery, se kterými vždy rád vyrazím na výlet na kolech či koloběžkách, nejraději v okolí Plzně nebo po jižní Moravě.