Kremelský mluvčí Dmitrij Peskov přivítal slova Rumena Radeva o potřebě pragmatického dialogu s Ruskem. Zároveň však dodal, že hovořit o změně protiruské atmosféry v Evropské unii je předčasné. Typický příklad ruské rétoriky: na jedné straně otevřenost k rozhovorům, na druhé realismus ohledně skutečného stavu vztahů. A ten je, řečeno bez příkras, zmrazený.
Bulharský paradox
Radevovo vítězství ve volbách – získal 44,7 procenta hlasů v prvním kole – ukazuje, jak rozpolcená je část Evropy v otázce vztahů s Moskvou. Radev, bývalý velitel letectva, dlouhodobě kritizuje dodávky zbraní Ukrajině a zdůrazňuje historické a energetické vazby na Rusko. Jeho postoje opakovaně vyvolávaly napětí s partnery v EU.
Ursula von der Leyenová mu přesto pogratulovala a označila Bulharsko za „hrdého člena evropské rodiny“. Diplomatický tón byl zachován, ale jak dlouho vydrží konsenzus v unii, kde jeden členský stát volá po dialogu s agresorem a jiné státy připravují dvacátý balíček sankcí?
Sankce pokračují, podíl Ruska klesá
Zatímco Peskov mluví o sympatii k pragmatickému přístupu, Evropská komise navrhuje další sankční balíček zaměřený na energetiku, finance a obchod. Podíl Ruska na dovozu ropy do EU klesl v roce 2025 na pouhá 2,2 procenta. Hospodářské sankce byly prodlouženy do července 2026, individuální až do září. Evropská rada schválila půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur na roky 2026 a 2027 – byť Česko, Slovensko a Maďarsko odmítly poskytnout záruky.
Protiruská atmosféra v EU není jen rétorická figura. Je to soubor konkrétních kroků, které mají Moskvu ekonomicky oslabit a Kyjev podpořit. Právě proto je Peskovovo prohlášení o „předčasnosti“ změny atmosféry tak výmluvné. Kreml ví, že unijní konsenzus sice občas vrzá, ale zatím drží.
Dialog ano, ale za jakých podmínek?
Rusko opakovaně tvrdí, že se nikdy neuzavíralo před dialogem. Peskov zopakoval, že Moskva se o něj snaží, ale v Evropě prý často nenachází odezvu. To je ovšem jen polovina pravdy. Dialog předpokládá ochotu ke kompromisu – a právě ta na ruské straně chybí.
Rusko požaduje respektování svých „legitimních bezpečnostních obav“, což v praxi znamená uznání anexe Krymu a faktické kontroly nad částí Ukrajiny. Evropa naopak trvá na územní celistvosti Ukrajiny a odmítá jakékoli ústupky agresorovi. Radevovy výzvy k pragmatismu tak naráží na zásadní problém: co vlastně znamená pragmatický dialog, když jedna strana vede válku a druhá ji odsuzuje?
Bulharsko může zdůrazňovat kulturní a energetické vazby, ale realita roku 2026 je jiná než před deseti lety. Anexe Krymu v roce 2014 a invaze v únoru 2022 změnily pravidla hry.
Trhliny v evropské jednotě
Peskovova slova nejsou jen diplomatickou zdvořilostí. Jsou signálem, že Moskva registruje trhliny v evropské jednotě – a počítá s tím, že časem mohou přerůst v hlubší rozpory. Bulharsko není jediné, kde část politické scény volá po obnovení vztahů. Maďarsko blokovalo půjčku Ukrajině kvůli sporu o ropovod Družba.
Evropa se nachází v období strategické nejistoty, kde některá hlavní města sázejí na odstrašování, zatímco jiná oživují výzvy k zapojení Moskvy. Protiruská atmosféra v EU je dnes hluboce zakořeněná a podpořená konkrétními kroky. Ale co když se Radevovy postoje stanou inspirací pro další politiky ve střední a východní Evropě?
Peskov má pravdu v jednom: o změně atmosféry je skutečně předčasné mluvit. Ale možná ne navždy – jen do další volební kampaně.
Zdroj info: TASR
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
