Francouzský prezident Emmanuel Macron v pondělí z jaderné ponorkové základny Île Longue v Bretani oznámil, co mnozí považují za nejzásadnější posun v evropské bezpečnostní architektuře od konce studené války. Francie poprvé za třicet let zvýší počet svých jaderných hlavic a nabídne osmi evropským partnerům – včetně Německa, Polska či Spojeného království – sdílení jaderného deštníku. Nikoli však rozhodování o jeho použití.
Jde o odpověď na otázku, která se v Evropě stále naléhavěji vrací: co když se Amerika stáhne?
Když Amerika váhá, Paříž jedná
Macronův projev nebyl improvizací. Přišel v době, kdy Donald Trump otevřeně zpochybňuje smysl amerických bezpečnostních záruk pro Evropu, jedná s Ruskem a nutí evropské vlády k bolestivému vystřízlivění. Válka na Ukrajině, která letos vstoupila do pátého roku, ukazuje, že hrozby nejsou hypotetické. A Čína buduje vojenskou sílu tempem, které Západ nemůže ignorovat.
Francie má dnes odhadem 290 jaderných hlavic, čtvrtý největší arzenál na světě. Kolik jich přibude, Paříž neřekne – a to záměrně. Toto není zbrojní závod, zdůraznil prezident. Jde o udržení kredibility odstrašení.
Čísla ale nejsou to podstatné. Podstatné je, že Francie – jediná jaderná mocnost v Evropské unii – nabízí svůj arzenál jako pojistku pro celý kontinent.
Jaderné stíhačky v Polsku? Možná ano
Macron představil koncept „pokročilého odstrašení“. V praxi to znamená, že Francie může rozmístit své stíhačky s nosiči jaderných zbraní Rafale třeba v Německu nebo Polsku. Může zapojit konvenční síly spojenců do svých jaderných cvičení. Může sdílet strategické objekty. Francouzský jaderný deštník se rozprostře nad Evropou.
Co se ale nesdílí, je rozhodování. „Konečné rozhodnutí zůstává odpovědností francouzského prezidenta,“ zdůraznil Macron. Definice „životních zájmů“ Francie – tedy toho, co by mohlo spustit jadernou odvetu – zůstává suverénní záležitostí Paříže.
Německý kancléř Friedrich Merz potvrdil, že s Macronem vedl „úvodní rozhovory“ o jaderné spolupráci. Francie a Německo už vytvořily „řídící skupinu“ pro koordinaci. Polský premiér Donald Tusk napsal na sociálních sítích: „Zbrojíme se společně s přáteli, aby se naši nepřátelé nikdy neodvážili na nás zaútočit.“ Švédský premiér Ulf Kristersson potvrdil zájem Stockholmu.
Evropa se učí myslet strategicky
Macronova vize není nová. O sdílení jaderného arzenálu mluvil už letos v únoru na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Tehdy to znělo jako provokace. Dnes to zní jako pragmatismus.
Francie úspěšně otestovala modernizovanou nadzvukovou střelu ASMPA-R. Investuje do ponorkového loďstva. Posiluje konvenční síly. A zároveň tlačí Evropu k tomu, aby přestala být bezpečnostním konzumentem a stala se producentem vlastní ochrany.
„Evropa se již nemůže plně spoléhat na bezpečnostní deštník USA,“ zaznělo z Paříže. A i když to mnozí v Bruselu nebo Berlíně nechtějí říkat nahlas, v tichosti to připouštějí.
Macronova doktrína má jednu zásadní výhodu: nenahrazuje NATO, doplňuje ho. A to je důležité – zejména pro země jako Polsko nebo pobaltské státy, které na amerických zárukách stále lpí.
Co z toho plyne pro Česko?
Česko sice není mezi osmi zeměmi, se kterými Francie už jedná, ale debata o evropské strategické autonomii se dotýká i nás. Dokáže Evropa skutečně převzít odpovědnost za vlastní obranu? A pokud ano, za jakou cenu?
Francie vsadila na jaderné odstrašení jako na pojistku proti nejhoršímu scénáři. Macron věří, že i menší počet hlavic namířených na klíčová města a průmyslové komplexy představuje dostatečnou hrozbu. Jisté je jedno: Evropa se učí myslet strategicky. A to je změna, která přetrvá i po Macronovi.
Zdroj info: The Guardian
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
