Donald Trump si Venezuelu maluje jako „perfektní scénář“. Rychlá akce, jasný výsledek, funkční dohoda. Teď se pokouší o něco podobného v Íránu – jenže Teherán není Caracas. A prezident zjišťuje, že některé režimy se nedají odstranit tak snadno jako špatně padnoucí sako.
Když plán A skončí v troskách
Společná americko-izraelská operace, která začátkem března zabila desítky vysokých íránských představitelů, měla být podle Trumpovy logiky začátkem konce režimu. CIA dokázala navázat kontakty s některými členy Islámských revolučních gard a získat zpravodajské informace potřebné k útoku. Jenže s jedním zásadním problémem: nikdo ve Washingtonu nemá jasno, kdo by měl v Íránu převzít moc.
„Není tu nikdo, na koho jsme si mysleli, protože jsou všichni mrtví,“ řekl Trump v rozhovoru pro ABC News s typickou upřímností, která jeho poradce asi moc nepotěšila. Lidé, na které administrativa sázela jako na potenciální nástupce, skončili pod troskami. Druhá a třetí volba taky. Plán B neexistuje.
Írán je teokratický systém zakořeněný téměř pět desetiletí. Nejvyšší vůdce nestojí nad úzkou skupinou spolupracovníků, ale nad propracovanou strukturou, kde se prolínají duchovenstvo, volení představitelé a armáda. Tahle struktura je navržená tak, aby přežila i smrt svého šéfa.
Cíle závisí na tom, koho zrovna posloucháte
Minulý víkend Trump v sérii rozhovorů naznačil, že válka potrvá „dva až tři dny“, pak „čtyři až pět týdnů“ a že jejím cílem je „svoboda pro íránský lid“, případně „eliminace bezprostředních hrozeb“. V pondělí při předávání Medaile cti pak předestřel čtyři vojenské cíle: zničit íránské raketové kapacity, zničit námořnictvo, zabránit výrobě jaderné bomby a zastavit financování teroristických skupin.
Ministr zahraničí Marco Rubio mezitím zdůrazňoval, že jde především o rakety. Írán jich podle odhadů vyrábí přes sto měsíčně. „Za rok by měli takovou kapacitu, že by proti nim nikdo nemohl nic dělat,“ varoval Rubio. Jenže ani to nevysvětluje, jak má konflikt skončit.
Kolaps režimu? Změna režimu? Podle Amose Hochsteina, bývalého poradce prezidenta Bidena, jsou to dvě různé věci. Kolaps může vést k chaosu a soupeření několika mocenských center. Bez pozemních jednotek je těžké dosáhnout změny režimu ze vzduchu.
Trumpova naděje, že se Íránci sami vzbouří a svrhnou režim, zatím vypadá jako zbožné přání. Bezpečnostní aparát zůstává z velké části netknutý a má dost síly na to, aby jakékoli protesty potlačil.
Veřejnost má otázky. Odpovědi chybí
Průzkum ukázal, že 59 procent Američanů nesouhlasí s íránskou operací a 60 procent si nemyslí, že Trump má jasný plán. A nejde jen o demokraty – konzervativní blogger Matt Walsh napsal na síti X, že „komunikace o téhle věci je, řečeno mírně, zmatená“. Tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavitt musela reagovat veřejným příspěvkem, kde znovu zopakovala vojenské cíle.
Spojenci ve světě čekají, až Washington konečně vysvětlí, co vlastně chce. Podle jednoho západního diplomata zatím administrativa nedokázala představit dlouhodobý plán pro Írán ani region. Geopolitika někdy vyžaduje víc než jen odvahu. Taky trpělivost, strategii a odpověď na otázku: co potom?
Zdroj info: politico.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
