Průměrná mzda v Česku poprvé překonala 50 tisíc korun. Stalo se to ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku, kdy nominální růst mezd pokračoval tempem kolem sedmi procent. Inflace zůstala pod kontrolou, takže mzdy rostly i reálně – lidé si skutečně mohli koupit více, než předtím.
Jenže tady je háček: zatímco statistika hlásí průměr přes padesát tisíc, polovina zaměstnanců si odnáší domů méně než 43 tisíc. Co vlastně znamená taková symbolická hranice pro běžného člověka?
Čísla vypadají hezky. Ale pro koho?
Analytici to vidí jasně – mzdy konečně rostou rychleji než ceny. Ve třetím čtvrtletí dosáhla průměrná hrubá mzda 48 295 korun, meziroční nárůst činil 7,1 procenta. Reálně to znamenalo plus 4,5 procenta. Slušné číslo v době, kdy ekonomika teprve nabírá dech.
Co za tím stojí? Hlavně napjatý trh práce. Česko má dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, firmy mají omezený výběr pracovníků. Nedostatek pracovníků tak tlačí mzdy vzhůru. Konec roku navíc tradičně přináší prémie a bonusy, které statistiku ještě posunou nahoru.
Průměr je jedna věc, medián druhá
Tady začíná problém. Průměrná mzda je číslo, které málokdo z nás skutečně dostává. Medián mezd – tedy hodnota, pod kterou spadá polovina zaměstnanců – se ve třetím čtvrtletí pohyboval kolem 42 901 korun. Ve čtvrtém čtvrtletí se podle odhadů analytiků dostal někam mezi 43 a 45 tisíc.
Zatímco statistika hlásí průměr přes padesát tisíc, většina lidí si odnáší výrazně méně. A to ještě nemluvíme o regionálních rozdílech. Praha a Středočeský kraj jako jediné překračují celostátní průměr, zatímco Karlovarský kraj se drží na opačném konci žebříčku. Pak je tu sektorový rozměr: služby táhnou mzdy nahoru, průmysl naopak čelí tlakům na pokles zaměstnanosti a mzdový růst tam není tak výrazný.
Co přinese letošek?
Růst mezd vydrží, ale nebude tak rychlý. Nominální tempo klesne pod sedm procent. A pak? Postupně dolů k šesti. Reálný růst by v prvním čtvrtletí mohl být ještě rychlejší díky nižší inflaci, pak ale také zpomalí – směrem ke čtyřem procentům.
A ještě jedna věc – minimální mzda vzrostla na 22 400 korun. To se musí projevit i jinde, hlavně u lidí s nižšími platy. Firmy i veřejný sektor čelí tlaku na zvyšování platů, protože bez toho prostě lidi nesežene. Ekonomika míří nahoru, nezaměstnanost je nízká – a to se prostě musí projevit i na výplatních páskách.
Symbolická hranice, reálný dopad?
Padesát tisíc zní hezky. Ale pokud patříte mezi ty, kdo si odnášejí medián nebo méně, průměrná mzda je pro vás spíš abstraktní číslo než odraz reality.
Na druhou stranu: rostoucí mzdy znamenají vyšší spotřebu domácností, a ta je jedním z hlavních motorů ekonomiky. I když vám osobně padesát tisíc na účet nepřistane, růst mezd jako celek vám může pomoci nepřímo – třeba tím, že firmy budou investovat, nabírat lidi a nabízet lepší podmínky.
Jak dlouho tento trend vydrží? A co se stane, až se ekonomika zase ochladí? Protože jedno je jisté – statistické průměry jsou hezké na papíře, ale v peněžence se počítá něco jiného.
Zdroj info: ČTK
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
