Zatímco Evropa řeší energetickou krizi a inflaci, Francie vytahuje na stůl kartu, kterou většina z nás raději nechává v šuplíku: jaderné zbraně. A nejde o abstraktní hrozbu z učebnic studené války. Podle Paříže žijeme v období, kdy se atomové hlavice mohou stát běžnějším nástrojem mezinárodní politiky, než by se nám líbilo.
Emmanuel Macron má 2. března pronést zásadní projev o francouzské jaderné doktríně. Očekává se, že nabídne konkrétnější vizi, jak by francouzský jaderný arzenál – 290 hlavic, což je skromné číslo oproti americkým či ruským tisícovkám – mohl přispět k bezpečnosti celé Evropy. Německo a Švédsko už potvrdily, že s Paříží o tomto tématu jednají. Není divu: americké bezpečnostní záruky pod Donaldem Trumpem vypadají nejméně jistě za poslední desetiletí.
Když se rozpadají pravidla hry
Co se vlastně děje? Nejdřív tu máme rozpad smluvního rámce. Smlouva INF o raketách středního doletu skončila v roce 2019. Teď, když 5. února 2026 vypršel i Nový START a obnova se nečeká, stojíme poprvé od konce studené války bez jakýchkoli smluvních limitů na strategické hlavice.
K tomu se přidává něco ještě znepokojivějšího: jaderné mocnosti už se nebojí konfrontace. Indie a Pákistán se přes své arzenály nebojí vojenských střetů. Rusko pod Putinem neustále mává jadernou hrozbou a nedávno upravilo svou doktrínu tak, aby snížilo práh pro použití atomových zbraní. Čína mezitím razantně rozšiřuje svůj arzenál – do roku 2030 by mohla mít přes tisíc hlavic.
A pak je tu rostoucí pocit nejistoty. Když se tradiční spojenci nemohou spolehnout na záruky, které považovali za samozřejmé, začínají uvažovat o vlastních řešeních. Jižní Korea, Japonsko, dokonce Polsko – všechny tyto země veřejně diskutují o možnosti vlastního jaderného odstrašení.
Francouzský paradox
Francie hraje zvláštní hru. Na jednu stranu jediná jaderná mocnost v EU, na druhou stranu ta, která jako první transparentně demontovala svá zařízení na výrobu štěpných materiálů pro zbraně.
Macronova nabídka rozšířit francouzský jaderný deštník nad Evropu je odvážná – ale také problematická. Pokud by Amerika stáhla své jaderné zbraně z Evropy, stála by stará pevnina s přibližně 515 hlavicemi (Francie plus Británie) proti více než 5 000 ruským. Poměr deset ku jedné není zrovna uklidňující. Přesto Macron tvrdí, že „životní zájmy Francie mají nyní evropský rozměr“.
Co z toho plyne?
Smlouva o nešíření jaderných zbraní podle Francie „není mrtvá“. Ale rozhodně není v dobré kondici. Svět roku 2026 čelí nejisté budoucnosti, kde se pravidla hry mění rychleji, než dokážeme vytvořit nová. A zatímco Francie varuje před proliferací, sama nabízí řešení, které by ještě před pár lety bylo nemyslitelné: sdílený evropský jaderný deštník.
Je to pragmatismus? Nebo spíš zoufalství? Každopádně jde o přiznání reality, že svět, ve kterém jsme vyrostli, už neexistuje. Debata o jaderných zbraních se vrátila z archivu studené války přímo na stůl evropských politiků. A to rozhodně není dobrá zpráva.
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
