Šest milionů lidí. Rusko na hranicích, Bělorusko za zády, Kaliningrad jako ruská enkláva v srdci regionu. Armáda čítající čtyřicet tisíc vojáků. A teď si k tomu přidejte amerického prezidenta, který se hádá s Dánskem o Grónsko a nahlas zpochybňuje smysl NATO. Přesně v této situaci se nachází pobaltské státy – a jejich reakce je překvapivě klidná. Přinejmenším navenek.
„Pokud se na lotyšské půdě objeví ‚malý zelený muž‘, bude okamžitě eliminován,“ prohlásil lotyšský ministr obrany Andris Spruds letos v únoru na mnichovské bezpečnostní konferenci. Narážka na ruské vojáky bez označení, kteří v roce 2014 obsadili Krym, byla jasná. Stejně jako vzkaz: Pobaltí se nebude dívat, jak se historie opakuje.
Trumpův budíček
Trumpova rétorika ohledě Grónska a jeho opakované výhrůžky vůči spojencům v NATO vyvolaly v Evropě nervozitu. Ministři zahraničí a obrany Estonska, Lotyšska a Litvy, kteří hovořili s médii v Mnichově, ale zůstávají optimističtí. Pobaltí bere Trumpovu rétoriku jako budíček, nikoli jako rozsudek smrti pro alianci.
Estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna uvedl, že tlak a přímočarý styl komunikace prezidenta Trumpa může Evropu motivovat k větší odpovědnosti. Evropa musí povstat. NATO funguje, ale už to není samozřejmost jako dříve. Každý musí udělat svůj díl.
Omezené síly proti ruské převaze
Realita je ovšem tvrdší než diplomatické fráze. Estonsko, Lotyšsko a Litva mají dohromady asi 40 000 aktivních vojáků, k tomu rezervisty a teritoriální síly. Lotyšsko plánuje v případě konfliktu mobilizovat až 60 000 lidí. V regionu je navíc rozmístěno zhruba 10 000 vojáků NATO v rámci posílené předsunuté přítomnosti, Německo má v Litvě trvale umístěnou obrněnou brigádu.
Litva hodlá v letech 2026 až 2030 vynakládat na obranu 5 až 6 % HDP. Estonsko staví tzv. Baltskou obrannou linii s až 600 bunkry. Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko patří mezi země s nejvyššími výdaji na obranu v rámci NATO v poměru k HDP. Pobaltí se zkrátka připravuje na válku, o které doufá, že ji nikdy nebude muset vést.
Suvalský koridor a válečné hry
Nedávná válečná simulace ukázala, že Rusko by dokázalo obsadit Suvalský koridor – úzký koridor mezi Litvou a Polskem – během několika dní, zatímco NATO by mělo problém reagovat včas. Spruds to ale nebere jako alarmující zprávu: Pobaltí je připraveno bojovat dnes večer.
Litevský ministr zahraničí Kestutis Budrys dodává, že takové scénáře jsou důležité pro přípravu rozhodovacích procesů. Rusko bude vyhrožovat jadernými schopnostmi, stejně jako to dělalo v roce 2022 po podpoře Ukrajiny. A Západ bude muset překonat strach. Jak? Prostřednictvím válečných her a cvičení.
Kaliningrad – zranitelnost Ruska
Pobaltské státy ale nejsou jen obětí v čekání. Jak upozorňuje Spruds, Kaliningrad představuje pro Rusko zranitelné místo, které by bylo velmi obtížné chránit v případě konfliktu. Budrys je ještě přímější: pokud si někdo myslí, že válka by byla nějak lokalizována na území NATO bez obrovské destrukce v Kaliningradu a hluboko v Rusku, ať si to rozmyslí.
NATO mění strategii z čistě defenzivní na takovou, která v případě napadení Pobaltí počítá s okamžitým a ničivým úderem hluboko na ruském území.
Drony, narušení vzdušného prostoru a hybridní válka
Podzim 2025 přinesl sérii incidentů: drony Shahed se zřítily na území pobaltských států, ruské vojenské letouny narušily vzdušný prostor Estonska a Litvy. NATO reagovalo spuštěním operace Eastern Sentry v září 2025, ale otázky zůstávají. Pokud aliance nedokáže sestřelit ani hrstku dronů, jak by čelila stovkám, které Rusko každou noc vypouští na Ukrajinu?
Spruds říká, že řešení nespočívá v tom „postavit vojáka na každý čtvereční metr a čekat, až přeletí dron“, ale v budování systémových schopností proti dronům a učení se z Ukrajiny. Budrys je skeptičtější: pokračující sabotáže a provokace jsou samy o sobě důkazem, že současná odpověď je nedostatečná.
Článek 5 – nebo konec aliance
Pokud by NATO nereagovalo na aktivaci článku 5 způsobem, jak je napsáno v obranných plánech, znamená to konec pro alianci. To je naprosto nová fáze v naší historii, varuje Budrys.
Pobaltské státy jsou mezi nejhlasitějšími zastánci zvýšení podpory pro Ukrajinu. Zavázaly se věnovat nejméně 0,25 % svého HDP na podporu Kyjeva a rámují ukrajinský boj optikou vlastní bezpečnosti. Čtyřletý odpor ukrajinského lidu ukazuje, že si nemůžeme dovolit polevit; Ukrajinci také nepolevují, říká Spruds.
Budrys ale varuje před „dutými“ sliby, jako jsou „bezpečnostní záruky podobné článku 5″, které Ukrajina hledá. Článek 5 znamená, že pokud jsi v problémech, slibuji ti, že přijdu, a pokud bude třeba, zemřu za tebe.
Pobaltí ukazuje, že příprava na nejhorší neznamená rezignaci. Znamená investice, cvičení, jasnou komunikaci a ochotu riskovat. Je Evropa – a Česko – připravena udělat totéž?
Zdroj info: Kyiv Independent
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
