Záhřeb odmítl žádost Budapešti a Bratislavy o přepravu ruské ropy přes svůj Jadranský ropovod. Nabídl alternativu – ropu z jiných zdrojů. Maďarsko a Slovensko ale trvají na ruské, protože je o třicet procent levnější. A tak místo dohody přišla energetická krize a diplomatické třenice.
Když se zastaví Družba
Od 27. ledna neteče do Maďarska a na Slovensko ropa ropovodem Družba. Důvod? Ruské útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu poškodily tranzitní kapacity. Obě země se ocitly ve stavu ropné nouze a musely sáhnout do strategických rezerv. Maďarská ropná společnost MOL požádala o uvolnění čtvrt milionu tun zásob. Slovenská vláda vyhlásila stav nouze a otevřela sklady pro bratislavskou rafinerii Slovnaft.
Řešení by přitom bylo na dosah ruky. Jadranský ropovod provozovaný chorvatskou společností JANAF má kapacitu patnáct milionů tun ročně – víc než dost pro obě rafinérie dohromady. Infrastruktura funguje, technické překážky neexistují.
Pomůžeme, ale ne s ruskou ropou
Chorvatský ministr hospodářství Ante Šušnjar má ale jasno: pomoc ano, ruská ropa ne. Proč? Sankce Evropské unie a amerického úřadu OFAC. Záhřeb nechce být součástí obchodů, které podle něj financují válku na Ukrajině.
Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó reagoval podrážděně. Podle něj nejde o laskavost, ale o povinnost EU v případě komplikací s tranzitem. Budapešť argumentuje, že má výjimku ze sankcí a právo na ruskou ropu. Jenže Záhřeb vidí věc jinak – technické překážky neexistují, jde čistě o politickou volbu.
Třicet procent rozhoduje
V čem je jádro sporu? V ceně. Šušnjar na platformě X napsal, že ruská ropa je zhruba o třicet procent levnější než alternativní zdroje. Přepravní poplatky přitom tvoří jen zlomek celkových nákladů – běžně se pohybují kolem jednoho a půl až dvou procent. Maďarsko a Slovensko prostě nechtějí platit víc, i když by to znamenalo energetickou nezávislost na Moskvě.
Chorvatsko mezitím nabízí konkrétní řešení. Jadranský ropovod má dostatečnou kapacitu, infrastruktura funguje, chybí jen politická vůle přejít na jiné dodavatele. Země EU už podle Záhřebu nemají „technické výmluvy“ pro závislost na ruské ropě.
A co Česko?
Zatímco Maďarsko a Slovensko řeší nouzi, Česká republika je na tom jinak. Díky projektu TAL-PLUS je energeticky nezávislá na ruské ropě. Transalpinský ropovod TAL přivádí ropu z italského přístavu Terst přes Rakousko do německého Ingolstadtu, odkud pokračuje navazující ropovod IKL až do Litvínova. Česko tak sleduje středoevropskou ropnou krizi spíš jako pozorovatel.
Jak dlouho vydrží Maďarsko a Slovensko čerpat ze strategických rezerv? A co udělají, až dojdou? Přijmou chorvatskou nabídku, nebo budou hledat jiné cesty k ruské ropě? Odpověď ukáže, jestli jde opravdu o energetickou bezpečnost – nebo hlavně o to ušetřit třicet procent.
Zdroj info: TASR
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
