Když americký prezident Donald Trump letos v lednu svolal do Washingtonu první zasedání své nové „Rady míru“, většina evropských zemí zareagovala způsobem, který diplomaté obvykle popisují jako „zdrženlivý“. Poděkovali za pozvánku a zůstali doma. Z 27 členských států Evropské unie se k plnohodnotnému členství odhodlaly pouze Maďarsko a Bulharsko. Itálie, Rumunsko a Kypr vyslaly pozorovatele. Zbytek buď odmítl, nebo – jako Dánsko – pozvánku vůbec nedostal.
Mírová iniciativa s nejasným mandátem
Rada míru byla původně představena loni v září jako součást dvacetibodového plánu na příměří v Gaze. Od té doby se její ambice rozrostly do podoby širší platformy pro řešení mezinárodních konfliktů. Právě tato nejasnost vyvolává v Evropě pochybnosti. Rakouský kancléř Christian Stocker to vyjádřil přímo: „Na takové případy už máme OSN, a nejsem příznivcem paralelních struktur.“
Podobně se vyjádřil i irský vicepremiér Simon Harris. Zejména ho znepokojilo, že o účasti uvažuje i Rusko. „Cokoli, co Putin zvažuje s názvem ‚mír‘, mi nesedí,“ poznamenal pro irskou televizi RTE. Těžko mu nedat za pravdu.
Kdo je uvnitř a kdo venku
Maďarský premiér Viktor Orbán, dlouholetý Trumpův spojenec, vysvětlil své rozhodnutí pragmaticky: „Maďarsko potřebuje mír, aby mohlo růst a rozvíjet se.“ Bulharsko nejen projevilo zájem, ale pozvání přijalo – dokonce má v Radě míru dvojí zastoupení.
Naopak Francie patřila mezi první země, které odmítly. Paříž kritizovala možné překrývání s OSN a příliš široký mandát iniciativy. Německo zaujalo opatrnější postoj – podporuje mírové úsilí v Gaze, ale ministr zahraničí Johann Wadephul opakovaně připomíná, že OSN už existuje.
Česká republika se přiklonila k většinovému proudu. Premiér Andrej Babiš uvedl, že Praha chce koordinovat postup s ostatními členy EU. Slovensko pozvánku odmítlo s odůvodněním, že si nemůže dovolit miliardový poplatek za stálé členství.
Brusel vyslal druhou garnituru
Evropská komise se rozhodla vyslat do Washingtonu komisařku pro Středomoří Dubravku Šuicu – relativně juniorní postavu. „Nestáváme se členy,“ zdůraznila mluvčí komise Paula Pinho.
Předseda Evropské rady António Costa vyjádřil „vážné pochybnosti o řadě prvků charty rady, které se týkají jejího rozsahu, správy a slučitelnosti s Chartou OSN“. Diplomatická služba EU ve svém interním dokumentu varovala, že charta „vyvolává obavy z hlediska ústavních principů EU“.
Paradox současnosti
Trumpova Rada míru se zatím jeví spíše jako nástroj americké zahraniční politiky než jako široce přijímaná mezinárodní platforma. Evropa – tradičně nejmírumilovnější region světa podle Globálního mírového indexu – tentokrát dává přednost stávajícím multilaterálním strukturám.
Paradoxně právě v době, kdy Trump kritizuje Evropu za nedostatečné výdaje na obranu a označuje EU za konkurenta spíše než spojence, většina evropských zemí volí koordinovaný postup a odmítá paralelní struktury. Otázkou zůstává, zda tato jednota vydrží, pokud se Rada míru skutečně etabluje jako vlivný hráč. Nebo zda celá iniciativa zůstane jen dalším z Trumpových projektů, které vzbudily pozornost, ale ne konsenzus.
Zdroj info: Euractiv
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
