Evropské zbrojovky vyrábějí tanky, stíhačky i rakety. Přesto kontinent bez amerického velení a zpravodajství nedokáže vést moderní válku. Proč je to tak a co s tím Evropa může udělat?
Když generální tajemník NATO Mark Rutte letos veřejně zesměšnil myšlenku, že by se Evropa dokázala bránit bez Ameriky, mnozí to vnímali jako provokaci. Jenže Rutte měl pravdu. Evropa sice disponuje impozantním arzenálem zbraní, ale chybí jí něco podstatnějšího – schopnost tyto zbraně efektivně koordinovat a nasadit.
Evropské země umějí vyrábět moderní výzbroj. Jádro problému je jinde – Evropa stále spoléhá na Pentagon, když jde o zpravodajství, logistiku, komunikaci a velení. Evropa má svaly, ale mozek a nervový systém jí půjčuje Washington.
Kde přesně Evropa selhává
Začněme třeba u zpravodajství. Zatímco Spojené státy poskytují Ukrajině satelitní snímky v reálném čase, které umožňují předvídat ruské útoky a cílit vlastní údery, Evropa nedisponuje tak rozsáhlou kapacitou. Prezident Macron sice tvrdí, že Francie nyní dodává Kyjevu zhruba dvě třetiny zpravodajských informací, ale to jen ukazuje, jak zásadní byla dosud americká role.
A velení? Tam je to ještě horší. Letouny Boeing E-3 Sentry, které NATO používá pro sledování, velení a komunikaci, hledají náhradu. Původně se počítalo s americkým Boeingem E-7A Wedgetail, ale podle informací serveru Politico nyní Berlín a další spojenci zvažují přechod na evropskou alternativu – švédský Saab GlobalEye. Důvod? Rizika v ceně, dodacích lhůtách a údržbě amerického stroje.
Evropské alternativy existují, ale nestačí
To neznamená, že by Evropa začínala od nuly. V mnoha oblastech už má slušné náhrady. Francouzsko-italský systém protivzdušné obrany SAMP-T může konkurovat americkému Patriotu. Airbus A400M Atlas nahrazuje americké transportní letouny C-130. A evropský satelitní systém IRIS² má jednou soupeřit s Muskovým Starlinkem – ovšem až v roce 2030, pokud se podaří zvládnout zpoždění a překročení rozpočtu.
Jenže i s funkčními systémy by Evropě chybělo to nejdůležitější – politická soudržnost. Evropská unie je často paralyzována potřebou jednomyslnosti, což dává právo veta hlavně prokremelskému Maďarsku. A i když se některé země organizují v menších skupinách, musí pak koordinovat s třetími zeměmi jako Norsko, Británie nebo Kanada.
Cena nezávislosti: bilion dolarů
Úplné odpoutání od Ameriky by bylo astronomicky drahé. Mark Rutte odhaduje náklady na 10 procent HDP – dvojnásobek toho, k čemu se členové NATO zavázali. Podle think-tanku International Institute for Strategic Studies by to mohlo stát až bilion dolarů. Evropa by totiž nemusela jen nahradit americké platformy a vojáky, ale také vybudovat vlastní kosmické kapacity, zpravodajské systémy a velitelskou infrastrukturu.
Přinejmenším v krátkodobém horizontu je tedy Evropa na Americe závislá. Jenže na jak dlouho? Washington pod Trumpem jasně signalizuje, že přesouvá priority na Čínu a západní polokouli. Evropští spojenci dostávají čím dál hlasitější vzkaz: převezměte odpovědnost za vlastní obranu.
Co z toho plyne?
Evropa má jen omezený čas na adaptaci. Může pokračovat v budování vlastních kapacit – a některé země to dělají. Německo kupuje stíhačky F-35, Česko posiluje spolupráci s USA prostřednictvím dohody DCA. Evropské státy navýšily vojenskou pomoc Ukrajině o 67 procent v roce 2025 oproti předchozím letům.
Jenže to všechno jsou jen dílčí kroky. Skutečná nezávislost by vyžadovala nejen peníze, ale především politickou vůli sjednotit evropské obranné trhy, odstranit duplicity a investovat do společných projektů. Zatím to vypadá, že Evropa má zbraně, ale stále hledá odvahu je použít bez amerického požehnání.
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
