Evropská unie dlouhá léta vnímala Turecko jako problém – autokratický režim, zmrazená přístupová jednání, spory s Řeckem a Kyprem. Teď se ale situace otáčí. S blížícím se mírem na Ukrajině se ukazuje, že bez Ankary to prostě nepůjde. A Brusel to ví.
Když se z problému stane partner
Komisařka pro rozšíření Marta Kos připravuje návštěvu Turecka s jasným vzkazem: mír na Ukrajině změní realitu v Evropě, zejména v Černomořském regionu. A Turecko bude pro EU velmi důležitým partnerem. Slova jsou opatrná, ale signál je zřetelný – Brusel potřebuje Ankaru zpátky u stolu.
Především válka na Ukrajině ukázala, jak moc se musí s Tureckem počítat. Má druhou největší armádu v NATO, kontroluje Bospor, a když bylo v červenci 2022 potřeba dohodnout vývoz ukrajinského obilí, právě Ankara to dokázala zprostředkovat. Teď navíc nabízí vyslání mírových jednotek, pokud se podaří dohodnout příměří s Ruskem. V Černomoří, kde se bude rozhodovat o poválečném uspořádání regionu, je Ankara hráčem, kterého Brusel nemůže ignorovat.
Vztahy mezi oběma stranami jsou přitom v troskách. Přístupová jednání jsou zmrazená od roku 2018, prezident Erdoğan vězní politické oponenty – včetně istanbulského starosty Ekrema İmamoğlua, jehož zatčení loni v březnu vyvolalo masové protesty. Evropský parlament loni v květnu znovu potvrdil, že za současných podmínek nemůže proces pokračovat.
Symbolické gesto, nebo skutečný obrat?
Evropská investiční banka pozastavila nové úvěry Turecku už v roce 2019 kvůli sporu o těžbu plynu u Kypru. Teď se ale připravují první kroky k obnově spolupráce – Komise představuje studii o posílení dopravních a energetických spojení mezi Tureckem, střední Evropou a jižním Kavkazem.
Jsou to první kroky, ale Ankara si z toho moc nedělá. Chce víc – konkrétně modernizaci celní unie z roku 1995, která jí začíná být pěkně těsná. Nové obchodní dohody EU s Indií a jihoamerickým blokem Mercosur totiž staví Turecko do nevýhodné pozice: bude muset otevřít trh zboží z těchto zemí, aniž by získalo reciproční přístup na jejich trhy.
Paradoxně se za aktualizaci celní unie postavil i uvězněný İmamoğlu. Ve vzkazu adresovaném předsedkyni Komise von der Leyenové, šéfovi Evropské rady Costovi a předsedkyni Parlamentu Metsolové napsal: „Celní unie zůstává jediným rámcem založeným na pravidlech, který podpírá vztahy mezi Tureckem a EU.“
Kypr drží brzdu
Aktualizace celní unie by vyžadovala souhlas Evropské rady. A tam stojí v cestě Řecko a Kypr. Nikósie požaduje, aby Ankara nejprve otevřela své přístavy kyperským lodím – což Turecko odmítá kvůli neuznávání Kypru po vojenské invazi z roku 1974.
„Síla budoucího partnerství musí být podložena dobrými politickými vztahy s našimi členskými státy, zejména dobrými sousedskými vztahy s Kyprem,“ říká Kos. Kyperská viceministryně pro evropské záležitosti Marilena Raouna dodává, že Nikósie „byla konstruktivní“ a očekává totéž od Ankary.
Patová situace pokračuje. Turecko a Kypr se už roky přetahují o otázku přístavů a uznání, a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se něco mělo změnit.
Trump mění hru
Přesto se něco hýbe. Americký prezident Donald Trump přepisuje geopolitické a obchodní vztahy a tlačí Evropu i Turecko k sobě. „Svět se mění a historie zrychluje. Vztahy mezi Tureckem a EU se také musí přizpůsobit,“ říká turecká diplomacie. „Strategickým cílem Turecka zůstává přistoupení k Evropské unii.“
Restart členských jednání zatím není na stole. Ale Kos přiznává: „Musíme se na naše vztahy podívat svěžíma očima. Moje návštěva v Ankaře je o obnovení důvěry a hledání způsobu, jak může náš ekonomický vztah fungovat lépe pro obě strany.“
Brusel si nemůže dovolit Ankaru ignorovat. Je Erdoğan ochoten udělat krok vstříc – nebo si myslí, že teď má navrch?
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
