Brusel připravuje plány, které by mohly zásadně změnit pravidla hry pro budoucí členy Evropské unie. Kandidátské země by mohly vstoupit do klubu bez plných hlasovacích práv – přinejmenším dočasně. Zatímco někteří to vítají jako pragmatické řešení, jiní v tom vidí vytváření členství druhé kategorie. Je lepší být u stolu bez hlasu, nebo čekat venku na plná práva?
Albánci rádi, Ukrajinci váhají
Edi Rama, albánský premiér, to formuloval s typickou upřímností: „Na konci jsou to dospělí v rodině, kteří činí důležitá rozhodnutí.“ Jeho země, která právě otevřela všechny vyjednávací kapitoly, by podle něj přijala i dočasnou absenci vlastního komisaře v Bruselu. Rama dodává s jemnou ironií, že pokud velké země „něco zpackají“, aspoň to nebude vina nováčků.
Oproti tomu Ukrajina, která provádí rozsáhlé reformy i uprostřed ruské agrese, trvá na plnohodnotném členství. Kyjev opakovaně zdůrazňuje, že po všech obětech a reformách si nezaslouží vstup druhé kategorie. Černá Hora, která je nejdále v přístupovém procesu, také odmítá jakékoli oslabení svého budoucího postavení.
Veto jako zbraň i prokletí
Evropská komise zvažuje omezení hlasovacích práv nových členů především v oblastech, kde dnes platí jednomyslnost – například při schvalování sankcí. Vyjednávání kolem veta populistických vlád v Maďarsku nebo na Slovensku se ukázalo jako časově náročné a často paralyzující. Maďarsko opakovaně hrozilo, že zablokuje vstup Ukrajiny do EU.
Komisařka pro rozšíření Marta Kos slibuje konkrétní návrhy „v únoru nebo březnu“ letošního roku. Přiznává, že technická část vyjednávání pokračuje, ale politická část – přesvědčit stávající členy – je mnohem složitější.
Vícerychlostní Evropa není novinkou
Koncept diferencované integrace má v EU dlouhou historii. Schengenská dohoda z roku 1985 nebo Maastrichtská smlouva s jejími opt-outy ukázaly, že ne všichni musí jít stejným tempem. Bílá kniha Evropské komise z roku 2017 formálně představila myšlenku vícerychlostní Evropy. Francie a Německo jsou hlavními hybateli této debaty.
K dnešnímu dni však neexistuje žádný formálně schválený plán na zavedení dvouúrovňové EU. Jde spíše o živou diskusi, která odráží napětí mezi snahou o hlubší integraci a respektováním národních specifik.
Pragmatismus versus princip
Debata o dvouúrovňové EU odhaluje základní dilema: Je rozšíření důležitější než zachování stávajících pravidel? Albánský premiér vsadil na pragmatismus – být uvnitř, byť s omezenými právy, je lepší než čekat venku. Ukrajina naopak trvá na principu rovnosti od prvního dne.
Pokud se EU rozroste bez reformy rozhodovacích mechanismů, nebude to nakonec paralyzovat celý projekt? A pokud vytvoříme členy první a druhé kategorie, nepodrýváme tím samotnou myšlenku evropské solidarity? Odpověď možná leží někde mezi Ramaovou ironií a ukrajinskou principiálností. Evropa se vždy pohybovala různými rychlostmi – jen to nikdy nechtěla nahlas přiznat.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

