Když ukrajinské námořní drony koncem listopadu zasáhly ruské tankery v Černém moři, v Ankaře si rychle spočítali, jak moc jsou zranitelní. Polovina energie z Ruska – a teď se tahle infrastruktura ocitá pod palbou. Pro zemi, která pokrývá přes 90 % svých energetických potřeb z dovozu, to není abstraktní geopolitická hrozba. Je to přímý zásah do tepny, která drží ekonomiku při životě.
Když se válka dotýká každodenního života
Turecký ministr energetiky Alparslan Bayraktar neskrýval znepokojení. „Vyzýváme všechny strany, aby energetickou infrastrukturu vynechaly z této války, protože je součástí každodenního života lidí,“ prohlásil začátkem prosince. Prezident Erdoğan šel ještě dál – útoky označil za nepřijatelné ohrožení bezpečnosti plavby i životního prostředí.
Ukrajina přiznala odpovědnost za dva útoky z 28. listopadu. Třetí tanker, Midvolga-2, byl zasažen 2. prosince při plavbě směrem k tureckému pobřeží – Kyjev ale v tomto případě popřel jakoukoliv účast a označil obvinění za ruskou propagandu. Pro Ankaru je ale podstatné něco jiného: válka se přiblížila nebezpečně blízko k její energetické infrastruktuře.
Plynovody pod mořem jako zranitelný cíl
Bayraktar zmínil i další riziko: podmorské plynovody Blue Stream a Turk Stream, které dopravují ruský plyn přímo do Turecka. Sabotáž Nord Streamu v roce 2022 je stále živou připomínkou toho, jak křehká může být energetická bezpečnost. A právě tyto dvě trasy pokrývají zhruba 40 % turecké spotřeby plynu.
Turecko se nachází v geopoliticky nevděčné pozici. Je členem NATO, ale zároveň si nemůže dovolit rozhádat se s Moskvou, která mu dodává nejen plyn, ale i 70 % ropy. Washington na Ankaru tlačí, aby diverzifikovala zdroje – a Turecko skutečně uzavřelo významný kontrakt na dovoz amerického zkapalněného zemního plynu na příštích dvacet let. Realita je ale taková, že ruský plyn je levnější, dostupnější a proudí potrubím, ne tankery.
Vlastní zdroje nestačí
Ankara se snaží posílit i domácí produkci. Letos v květnu Erdoğan oznámil objev nového ložiska zemního plynu v Černém moři o objemu 75 miliard metrů krychlových. Zní to impozantně, ale ve skutečnosti to nepokryje ani zlomek dlouhodobých potřeb země. Turecko proto pokračuje v budování své role jako klíčového tranzitního uzlu – přes jeho území proudí plyn z Ázerbájdžánu i Ruska dál do Evropy.
Právě tato pozice ji ale činí zranitelnou. Každý konflikt v regionu, každý útok na infrastrukturu se jí dotýká přímo. Ankara jedná s Rumunskem a Bulharskem o posílení bezpečnostních opatření v Černém moři, ale otázka zní: jak ochránit energetickou infrastrukturu uprostřed válečné zóny?
Diverzifikace není otázka přání, ale dostupnosti, ceny a času. A právě čas se Turecku možná krátí rychleji, než by si přálo.
Zdroj info: teraz.sk
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
